Útočník dráždí fanoušky. Barošův přínos pro reprezentaci: NULA!

Jaký to je rozdíl. Po EURO 2004 ho fanoušci milovali, tým, který skončil v semifinále, měl svou superstar. O sedm let později není v reprezentaci méně oblíbený hráč než Milan Baroš. A nejspíš ani takový, který by se víc trápil. Během utkání se Španělskem se dokonce z tribun ozývaly pokřiky „Baroš ven!“

Už to navíc nejsou jen fanoušci, komu neproduktivní a permanentně podrážděný útočník leží v žaludku.

„Po zápase se Španěly mám pro něj vzkaz: Milane, když tě to nebaví, tak se na to vyprdni,“ prohlásil trenér Pavel Hoftych, když

hodnotil předposlední utkání kvalifikační skupiny.

„Mezi Barošem před sedmi lety a dnes je obrovský rozdíl, ten chlap prostě nemá na hrotu nároďáku co dělat,“ dodal nynější kouč Trnavy nekompromisně.

Je pravda, že zatímco v období EURO 2004 střílel Baroš jeden gól za druhým, nyní dává jeden gól... ...za celou kvalifikaci.

Podívejte se na graf, jak stříleli Baroš a Koller za reprezentaci (kliknutím na obrázek se graf zvětší):

Podívejte se na graf, jak stříleli góly v reprezentacei Milan Baroš a Jan Koller • Archiv Sport

Nastoupil do pěti utkání, trefil se jen proti Lichtenštejnsku. V paměti naopak zůstává zahozená penalta doma s Litvou, neproměněné tutovky ve Skotsku či unikátní ztráta míče pod nohama v Granadě, která se stala hitem na YouTube.

„Jeho éra skončila. Pro národní tým má nulový přínos, spíš svým chováním zneklidňuje okolí,“ říká Milan Luhový, někdejší reprezentační útočník. „Výkonnostně je v reprezentaci na nízké úrovni – nezpracuje míč, fyzicky je slabší...“ vypočítává nedostatky současného Baroše.

Ačkoli fanoušky a experty Bílkova ofenzivní jednička dráždí, lidé z týmu se ho zastávají. Tomáš Rosický po utkání ve Skotsku prohlásil, že žádný jiný hráč nenabíhá za obranu tak jako on, Bílek zase po Španělsku Barošovo místo v sestavě vysvětloval tím, že je na tom útočník Galatasaraye z nominovaných forvardů rychlostně nejlíp.

„Neviděl jsem, že by nějak překypoval rychlostí. Jestli je on nejrychlejší, ostatní musejí být vyloženě pomalí,“ ušklíbne se Luhový. Má pravdu – španělští obránci, ačkoli to nejsou žádní sprinteři, většinou neměli s jeho pokusy o únik sebemenší problém.

Jedna věc Barošovi určitě nepomáhá: není typem útočníka, který by se hodil na pozici jediného hrotu. Ostatně i v dobách největší slávy těžil ze spolupráce s Janem Kollerem.

Když už je vpředu sám, potřebuje doplnění ze zálohy – a toho se mu nedostává. „Nemá kolem sebe tak kvalitní hráče jako dřív, to je jeho největší problém,“ zastává se Baroše jeho někdejší reprezentační spoluhráč Vratislav Lokvenc. „Rosa už taky ztrácí rychlost... Není jim dvacet, ale třicet,“ krčí rameny.

Pokud chce Bílek na Barošovi nadále stavět, jak prohlásil po utkání se Španělskem, musí mu mnohem lépe přizpůsobit složení týmu – takhle nefunguje ani mužstvo, ani útočník.

Spíš by však bylo lepší, kdyby začal sázet na jiné. Pokud za jeho největší přednost považuje rychlost, a přitom se ukazuje, že na mezinárodním poli díky ní Baroš v devětadvaceti nebezpečný není, lepší už to nebude.

„Když ho bude povolávat dál, bude mu čím dál víc ubližovat – a lidi na něj budou brzy pískat od začátku,“ obává se Luhový.

Co na to Baroš sám? Po tiskovém mluvčím reprezentace vzkázal, že během srazů s novináři nekomunikuje. Čísla však hovoří za něj – jeho přínos národnímu týmu je v současné situaci téměř nulový...