Právě Lukáš Přibyl jej v létě roku 2008 přivedl ze Zlína do Prahy ke „klokanům“. Oba zábavní chlapíci zůstali v kontaktu i poté, co se jejich profesní cesty rozdělily.
Související články
„V poslední době jsem přes telefon vnímal, že je Lukáš ve Spartě v jednom kole. Byl pod větším tlakem než v Bohemce,“ pronesl smutně Hoftych.
Určitě jste měli k sobě blízko…
„Byli jsme kamarádi. I když jsem odešel do Trnavy, zůstali jsme v kontaktu. Na Lukáše platí to, co jsem kdysi řekl o Vlasťovi Marečkovi. Oba patřili k nejlidštějším typům, které jsem v životě poznal. Lukáš byl velmi pozitivní člověk s obrovským srdcem. Měli jsme stejné myšlení, on měl zkušenosti z řízení klubu, já z fotbalové praxe. To on a Emil Kristek mi dali jako první nabídku do Bohemky. Byla to hodně Příbova zásluha, že jsem opustil prvoligový Zlín a šel jsem do druhé ligy.“
Asi mezi vámi nebyl běžný vztah nadřízeného a podřízeného…
„To určitě ne. Cítil jsem, že mě Lukáš a Emil Kristek podrží, i když se nebude dařit. Sedli jsme si jako kamarádi, dobře jsme se doplňovali. On na mě nepřenášel ty neskutečné problémy kolem Bohemky, aby mohli kluci hrát trošku v klidu. Byl to vděčný parťák. Příba mi vlastně otevřel bránu do Prahy. Třeba mi dal jako první číslo na herce Ivana Trojana, když jsem s ním potřeboval mluvit. Díky němu jsem získal různé kontakty.“
Jak probíhaly vaše debaty?
„Polovinu času, co jsme byli spolu, jsme prosmáli. On měl rád příběhy a absolutně nebyl konfliktní typ. Ke kabině se projevoval strašně slušně. K brankáři Radkovi Sňozíkovi měl takový zdravý respekt. Taky si Příbu pamatuju z jednoho beachvolejbalového turnaje novinářů a moderátorů. Všichni, holky i kluci, ho tam vítali jako nejlepšího kamaráda.“
Jaký byl fotbalista?
„On byl především basketbalista, pokud vím. Představte si dvoumetrovou žirafu se třináctkou nohou a trošku směšnou kollerovskou technikou. Nebyl excelentní fotbalista, ale měl rád lidi a nadšeně sportoval. Vzpomínám si, jak jsem asi tak po týdnu v Bohemce hrál zápas mezi sponzory a různými osobnostmi. Na závěr se kopaly penalty a Příba, hrající ve světle žlutých kopačkách Nike, se rozběhl a napálil míč do kotle fanoušků. Tam, kde to měl nejradši.“
Pěkná pointa.
„No, při té ráně si natáhl sval a zkolaboval. Přijela pro něj záchranka. Když se probral, říkal jsem mu: Příbo, zas tak vysokou smlouvu jsi mi nedal, abys z toho musel kolabovat... Je to smutný...“
V roce 2008 si Přibyl utrhl stehenní sval, vzpomínal, že tehdy mu zapadl dokonce jazyk
1/23
zhlédlo 
