Proč jste se v 58. minutě, kdy už bylo o všem rozhodnuto, pustil do útočníka Nahodila?
„Jejich hráč dojížděl do gólmana, měl jsem pocit, že je mu třeba dát najevo, že do brankáře jezdit nebude.“

Poslali vás s tímto úkolem trenéři, abyste dal najevo soupeři, že aspoň v tomto směru soka předčíte?
„Ne, ne. Žádný pokyn tam nebyl. Stav byl 2:7, pár minut do konce. O nic už nešlo, takže jsem zareagoval tak, jak jsem zvyklý reagovat celou svoji kariéru… On prostě jel do našeho brankáře, nebylo moc o čem přemýšlet.“

Kdy naposledy jste zažil tak tvrdou porážku? Ještě v 52. minutě to bylo 2:2 a nakonec takový debakl…
„Občas se to stane. Jednou za sezonu si tohle prožije každý tým. To není naše omluva, ale mé konstatování. Možná je dobré, že díky tomu zase spadneme na zem. Probudí nás to. Příští zápas do toho jdeme znovu.“

Pardubice jste zpočátku přehrávali, pak se utkání vyrovnalo, ovšem velký převrat odstartovala situace z konce prostřední části, kdy jste po chybě Petra Tona inkasovali v oslabení v čase 39:59 na 2:2…
„Je to tak. Stane se. Ten led už byl špatnej. Toňák je výborný hráč, jednou za rok se tohle může stát i jemu. My jsme to hlavně měli podržet ve třetí třetině. Nebyl žádný důvod, abychom schytali tolik gólů v krátkém sledu za sebou.“

Co všechno bylo za pěti góly Pardubic během necelých tří minut?
„Nehráli jsme jednoduchý hokej po celý zápas. Nebylo tam z naší strany to, na co jsme zvyklí. To vyústilo ve velkou porážku. Je povzbudil vyrovnávací gól, úplně jsme ztratili důraz ve hře a sesypali se.“

Jak se takový příděl odrazí v dalších zápasech Sparty? Posadí vás to na zem, poučíte se, anebo hrozí, že vás sundá na hodně dlouhou dobu?
„Pomůže nám. V týmu máme spoustu bojovníků, kteří se naštvou a do příštího zápasu vletí jako vítr. Jedině dobře, že to přišlo.“

Už jste si se spoluhráči zhodnotil zápas, anebo bylo v kabině pořád velké ticho?
„Vůbec jsme to nehodnotili. S trenérem si k tomu řekneme víc v sobotu.“