Má za sebou první sezonu v KHL, která pro něj minimálně na začátku nebyla vůbec jednoduchá. „První tři měsíce jsem si připadal jako začátečník,“ řekl v rozhovoru pro iSport.cz český rozhodčí Antonín Jeřábek.
Jak vás mrzelo, že jste se neúčastnil českého šampionátu?
„Není to o tom, jestli mě to mrzí, nebo nemrzí. Na šampionátech jsem byl čtyřikrát po sobě a beru to jako rozhodnutí Mezinárodní hokejové federace. Loni jsem měl olympiádu a mistrovství světa, letos šampionát juniorů, takže turnajů jsem měl dost a nevidím důvod, proč by nemohli dostat šanci jiní rozhodčí. Není nikde psáno, že Jeřábek musí být na každém mistrovství světa. Nevidím v tom nic zvláštního ani necítím žádnou zášť.“
Jaký pro vás byl první rok v KHL? Co vám dal a naopak vzal?
„Zprvu byl hodně náročný a musím říct, že první tři měsíce byly opravdu krušné. Přišel jsem do nového prostředí mezi nové hráče, rozhodčí a trenéry, dlouho jsem se rozkoukával a adaptace mi nějaký čas zabrala. Nejvíc mi to dalo lidsky, protože jsem poznal i jinou stránku života, když jsem v Rusku žil sám. Hokejově ale také a pořád říkám, že jde o nejlepší ligu v Evropě a hokej je tam na vysoké úrovni. Začátek nebyl jednoduchý, o to sladší byl konec.“
V čem jste měl největší problém z té hokejové stránky?
„Můžete mít mezinárodní zkušenosti, jaké chcete, ale když přijdete do dlouhodobé soutěže, kde je to pro vás úplně nové prostředí, tak je to těžké. Ty první tři měsíce jsem si připadal jako úplný nováček, jako kdybych s pískáním úplně začínal. Je pravda, že mě hodně podpořil kolega z Finska, který KHL pískal už čtvrtou sezonu, přiznal, že na začátku prožíval úplně to samé. I denní režim však pro mě byl úplně nový včetně neustálého cestování. Po zápasech jsem se nevracel domů, ale žil jsem po hotelích a mezi zápasy jsem přelétával. Byl jsem tam vždy na sedm utkání, která se hrála ve čtrnácti dnech, pak jsem se vracel na nějakých pět dnů domů. I v tomto ohledu to bylo úplně nové a nebylo to úplně jednoduché.“
Poznal jste Rusko z té druhé horší stránky? Hokejisté leckdy mívají problémy s trenéry či manažery…
„Nemůžu říct nic negativního, mám spíš pozitivní ohlasy. Zpočátku byl problémem samozřejmě jazyk a rozhodčí, kteří mluvili anglicky, mi byli hodně nápomocní, což mě mile překvapilo. Postupně jak jsem se naučil mluvit rusky, tak to bylo čím dál snazší. Hokejové prostředí jsem nevnímal nijak negativně. Spíš jsem byl mile překvapen tím, jak mě ruští rozhodčí přijali mezi sebe.“
Co atmosféra na stadionech v KHL? Lze ji srovnat s českou extraligou?
„Je to různé. Derby v Moskvě nebo Petrohradu s Moskvou, mají výbornou kulisu. Je pravda, že fanoušci nejsou tak hlasití jako ti čeští. Byly zápasy, na kterých byly dva tisíce diváků, jiné ale zase byly vyprodány. Během základní části to bylo různé, ale v play off byla atmosféra úžasná. Když to ale shrnu, ruští fanoušci jsou umírněnější než ti čeští.“
Jací jsou ruští hráči?
„Myslím, že to je všude stejné. Najdete typy hráčů v české extralize i KHL, kteří jsou horkokrevní a podobně. V tomto ohledu je to stejné. S některými hokejisty emoce víc cloumají, s některými méně.“
A čeští hráči vám alespoň v začátcích pomáhali?
„Ano. Ze začátku jsem hodně pískal Mytišči, kde hrál Ondra Němec. Když jsme se před zápasem potkali, tak jsme prohodili pár slov. Ještě když byl Kuba Petružálek v Jekatěrinburgu, tak za mnou přišel sám po zápase do kabiny, to mě hodně potěšilo, protože jsme se neznali. To bylo fajn.“
NHL – je to váš sen?
„Ptá se mě na to spousta lidí. Mám to nastavené asi tak, že kariéru nechávám běžet tak, jak je a výzvy, které přichází, postupně přijímám, ale že bych měl nějaký sen, to asi ne. NHL je snem asi každého rozhodčího, ale já v tomto ohledu jsem na zemi a jsem rád za možnost, že jsem mohl pískat KHL. Myslím, že NHL je pro mě nedostupná, dívám se na to střízlivě. Tak jak jsem tvrdil, že pro evropské rozhodčí cesta do NHL není úplně otevřená, se však ukázalo, že jsem pravdu neměl, protože tam odešel Rus Jevgenij Romasko. Je to vynikající rozhodčí, skvěle bruslí a v Rusku patřil ke špičce.“
