Ještě nezažil, aby musel z ledu, aniž se stačil pořádně sklouznout. V sobotním duelu ve Vancouveru však Ladislav Šmíd musel do kabiny po dvou vteřinách čistého času. Jakmile se po úvodním vhazování strhla řežba, přidal se taky. „Bitky už moc nevyhledávám, ale v tu chvíli jsem musel, abych nedostal přes držku,“ líčí v rozhovoru pro Sport 27letý obránce Calgary Flames.
Tak se zdá, že český tým bude mít na olympiádě v Soči pěkně ostrou obranu. Kromě řízného Radka Gudase z Tampy pojede Ladislav Šmíd, vyhlášený obranář jak ze staré školy. Ranám stejně zdatně nastavuje vlastní tělo, jako je dokáže rozdávat. Ač zvolnil, v sobotu zase předvedl, že i bez rukavic pořád umí. Souboj s Kevinem Bieksou vyhrál.
VIDEO: Hromadná rvačka Vancouveru a Calgary
Co se vám honilo hlavou, když jste krátce po zahájení zápasu s Vancouverem na ledě chvíli sledoval, jak se ostatní rvou? Chtělo se vám do toho? Bral jste to vůbec vážně?
„V tu chvíli to vážné bylo. Musel jsem se hlavně soustředit, abych nedostal přes držku a nevypadal tam jak šašek. Ale i tohle k hokeji v NHL patří. Bitky už moc nevyhledávám, ale když musím, nebo je potřeba se zastat spoluhráče, tak do toho jdu. Není nad čím přemýšlet, jenže tohle bylo zpočátku takový divný. Chvíli jsem to pozoroval a pak jsme se do sebe pustili s jejich obránci.“
Už se vám asi hodně dlouho nestalo, abyste měl icetime jen dvě vteřiny, že?
(směje se) „To ne. Byl jsem docela překvapený, že nás pak vyhodili. Ale v NHL platí pravidlo, že když se strhne bitka, další hráči, kteří se do ní zapojí, jdou automaticky do konce zápasu.“
Na úvodní vhazování šli hráči, kteří mají bitky v popisu práce. Bylo patrné, k čemu se schyluje?
„Právě že domluvené nebylo nic. Nasadili jsme sice čtvrtou lajnu, v níž jsou kluci, kteří se občas poperou, a oni s ní začali taky. Ale dalo se spíš předpokládat, že si to spolu rozdají náš McGrattan a Sestito. Nikdo však nepředpokládal, že se nás popere všech pět. To jsem ještě nezažil.“
Nicméně ve středovém kruhu stál nejprve obránce Canucks Bieksa, který se pustil do vašeho spoluhráče Westgartha. Když je rozhodčí roztrhl, vrhl se po vás...
„To jsem moc nepochopil. Oni asi nechtěli, aby se Westgarth popral s jejich centrem (Kellan Lain), protože ten hráč, co šel na buly, nastoupil k prvnímu zápasu. Asi nechtěli, aby se musel prát. Jenže se to vyvrbilo jinak. Jejich trenér (John Tortorella) se pak dobýval k nám do kabiny, nebyl z toho nadšenej. To mi taky rozum nebral. Oba týmy nasadily svoje čtvrté lajny, přitom oni to ani dělat nemuseli. Jako domácí měli právo zareagovat na naši zahajovací sestavu. Stačilo se podívat, kdo tam je. Nechápu, proč byli tak nasraný...“
Kdo si tedy začal? Canucks?
„Bylo to oboustranné. Nešlo o to, že by někdo tahal hráče z druhého týmu, aby se s ním popral. Rukavice shodili všichni. Ale něco takového jsem dosud nezažil. Takhle na začátku zápasu a ještě abych hrál jen dvě vteřiny...Jenže jim se nedaří, a ty bitky občas nakopnou. Ani u nás není nálada nijak dobrá. Všichni se snaží být pozitivní, do konce sezony zbývá spousta zápasů. Snažíme se držet hlavy nahoře a nějak se z toho dostat. Ale nikdo určitě není spokojený s tím, jak hrajeme, i když teď už to vypadá líp. Máme však na víc.“
Takhle to vypadá, že Češi na olympiádě postaví možná nejtvrdší obranu, když jedete vy a Radko Gudas, co myslíte?
(směje se) „Já se popral zase po roce. Bitky nevyhledávám, ale když musím, tak do toho jdu. Ovšem bylo divný, když jsem tam postával a viděl jsem, jak se všichni útočníci perou. Koukal jsem po jejich obráncích, oni po mně taky. Tak jsme se do toho dali. Ale tohle bylo ojedinělé, naposledy jsem něco takového viděl před deseti lety. A chudáci naši ostatní obránci. Museli po zbytek zápasu střídat jen ve čtyřech.“
