VÍME PRVNÍ - Za svůj klub vždycky dýchal a v těžké chvíli ho chce podpořit. Jiří Šlégr večer v zápase play out proti Slavii nastoupí po dvou letech za Litvínov. „Víc než cokoli jiného to beru jako morální pomoc. Ten zápas není o Šlégrovi. Číslo jedna je Litvínov, z jiného důvodu to nedělám,“ tvrdí 40letý bek, který naposledy hrál v play off 2010. Pak ukončil kariéru kvůli bolavým zádům.
Představa o návratu v něm zrála delší dobu. Už měsíc se severočeským týmem trénuje, minulou neděli po utkání v Karlových Varech nabyl přesvědčení, že to určitě zkusí. Ale definitivně se rozhodl až v den zápasu.
„Nevěděl, jak to bude vypadat s mými zády,“ vysvětluje. „Mohl jsem se ráno taky probudit a třeba bych poznal, že to nepůjde. Ale byl to můj záměr. Netvrdím, že budu hrát prvního beka, ale nechci jen přihlížet. Tak to půjdu zkusit. Měsíc jsem trénoval a cítím se daleko líp. Když jsem tam vlezl tenkrát, nevydržel jsem ani půl hodiny. Předevčírem jsem trénoval klidně hodinu a půl úplně v pohodě. To víte, že to nebude ideální, ale uvidíme. Neměl bych od toho velká očekávání,“ dodává.
Návratem riskuje hlavně vlastní zdraví, ale po měsíční přípravě se cítí mnohem líp.
Získal olympijské zlato, Stanley Cup, byl mistrem světa. Litvínovský patriot Šlégr si nepotřebuje nic dokazovat, ani si nemyslí, že přitáhne víc diváků. Tým z úpatí Krušných hor je ve skupině o udržení předposlední, s tříbodovým náskokem na Mladou Boleslav. A do konce play out zbývá ještě šest kol.
„Ten zápas není o Šlégrovi, beru to hlavně jako morální podporu týmu, víc než cokoli jiného. Číslo jedna je Litvínov, z jiného důvodu to nedělám,“ říká ostřílený bek.
Nebyl špagetovej typ
Jak ale jeho záměr přijalo mužstvo? „Neříkali nic, no. Ale nevím, co si povídají, když tam nejsem, “ směje se. „Trenér se zeptal, jak si to představuju, já mu řekl, že bych rozhodně neměl hrát v prvních šesti becích. To si prostě nemyslím,“ pokračuje Jiří Šlégr.
Je jedním z asistentů kouče Vladimíra Jeřábka, členem představenstva klubu a zároveň poslancem parlamentu. Na zápas se však připravoval poctivě, po obědě si šel dokonce lehnout.
„Připravuju se jako normální hokejista. Ale jídlo jsem si dal taky stejné jako vždycky. Nikdy jsem neměl zvláštní stravu, nebyl jsem ten špagetovej typ,“ uzavírá.