V Pardubicích po večírku přece jen dokázali vyhnat kocovinu
Z pekla do ráje vylétli pardubičtí hokejisté, rozrazili už zavřená vrata, za nimiž se pořádá hostina s názvem play off. Postup si vydřeli bez cizí pomoci, zaslouženě. Řeči o štěstí nejsou na místě. Vlastně jedna klika hráče potkala. Ta, která rozpohybovala výtah, jenž pozvolným tempem, ale přesto doklopýtal do cíle.
Za obsluhovacím pultem seděl Miloš Říha, protřelý stratég, který poslední roky úspěšně tahal z bídy do výšin Spartak Moskva či Atlant Mytišči.
V seriálu špatných tahů pardubického vedení byla tahle transakce prvním skutečným krokem k záchraně sezony (byť měl přijít dřív…). Pozvat kouče na lednový galavečer, ocenit jej jako jednoho z nejdůležitějších trenérů klubové historie a druhý den jej pozvat na snídani, to byl mnohem důmyslnější tah než všechny možné výměny.
Zahrát Říhovi na city, pohladit mu duši, zhnisanou divokým a vynuceným odchodem před šesti lety? Správně… Mentálně rozhozený „celek“ dostal náboj, dřívější kolapsy vymizely, v každém utkání měl na to vyhrát.
A přečkal i klinickou smrt po drsné facce v Liberci. To dokazuje nashromážděnou psychickou sílu, která nyní pardubické hráče řadí mezi přední uchazeče o mistrovskou korunu. Tu Miloš Říha v držení ještě nemá. Ale udělá všechno pro její uchvácení. Naprosto všechno.
