Davis Cup není pouťák, hlásal skvělý Lehečka. Ale neřešil, zda Tiafoe nepodcenil přípravu
PŘÍMO Z USA | Chystal se na dlouhou noc, nakonec měl za 78 minut hotovo. Jiří Lehečka, česká tenisová jednička, smetl v úvodním zápase 2. kola Davis Cupu Francese Tiafoea 6:3, 6:2 a zařídil vstupní český bod v utkání s USA. A po zápase netajil, jak velkou radost z něj má.
Tiafoea jste zdolal poprvé v kariéře, výkon to byl nadstandardní, že?
„Ano, velmi dobrý. Na začátku utkání bylo plno vyrovnaných gamů, ve kterých jsem byl schopný si držet servis a při tom jeho ho trápit. A pak se to už vezlo.“
Vlastní podání jste si strážil znamenitě, soupeř si nevytvořil jediný brejkbol.
„Servisem jsem si vážně pomáhal. Cítil jsem, že tím, jak je tady povrch hodně pomalý, tak rána ze servisu nebude přinášet ovoce. Proto jsem se snažil hrát víc na přesnost a mířit na lajny víc než normálně. Když jsem tam servis trefil, efektivita byla vysoká. Hlavně v důležitých momentech jsem si byl schopen servisem vydobýt lehký náskok v daném gemu, abych ho mohl uzavřít.“
A blýskl jste se i mnoha skvělými prohozy.
„Pro ně byl pomalý povrch zase obrovskou výhodou. Pro mě ani Francese není nejoblíbenější. On se snažil hrát aktivně, chodil hodně na síť, ale na tak pomalém povrchu neměl jeho náběh takovou efektivitu. Měl jsem víc času se rozmyslet, kam chci prohoz hrát. Musím se pochválit, že jsem prohazoval fakt dobře a nedělal zbytečné chyby.“
Utkání se vyvíjelo skvěle. Nekouknul jste občas na oblohu, jestli vaši jízdu nezastaví déšť?
„Věděli jsme, že se může stát úplně cokoliv. Že se nemusíme dneska na kurt vůbec dostat, může se pořád přerušovat, nebo v pohodě odehrajeme všechno. Tahle myšlenka mi proběhla hlavou v posledním gamu, kdy jsem měl 30:0 a servis. Říkal jsem si, že kdyby se teď rozezněla siréna a my šli z kurtu, tak bych to tady asi vynesl v zubech. Je to nepříjemné. Když hrajete v hale, nad takovými věcmi nepřemýšlíte. Ale takhle… Ani jsme se před zápasem nedostali kvůli dešti na rozehrávku, pinkli jsme si asi deset minut místo standardní půl hodiny.“
Byli jste připravení na nejhorší, nakonec jste vyhrál hladce za 78 minut. Nejlepší možný scénář?
„Souhlasím. Tím, že jsme v předchozích dnech nemohli večer trénovat, protože pršelo, vůbec jsem nevěděl, co mám čekat. Všude po světě jsou denní a večerní zápasy jiné, ať už hrajete v Indian Wells nebo v New Yorku. Ale tady to vlastně až takový rozdíl nebyl, spíš bych dokonce řekl, že to bylo i příjemnější. Zvykli jsme si tu trénovat v opravdu těžkých podmínkách přes oběd a večer po vydatném dešti byla teplota na tenis o dost příjemnější. Ze začátku jsem sice přemýšlel, jestli si nevezmu trochu měkčí výplet, ale dospěl jsem k názoru, že míče letí plus minus stejně.“
V Delray Beach se celý český tým připravuje od soboty, naopak Tiafoe dorazil na poslední chvíli. Nevymstilo se mu to?
„Nevím, to si musí vyhodnotit oni. Naučil jsem se, že každý hráč má své metody a já je nechci soudit. Jestli přípravu podcenil, a nebo ne, to musí vědět on a jeho tým. On žije na Floridě, i když nebyl v místě konání, tak jsem přesvědčený, že trénoval jinde. Ale to je jejich věc.“
Zapsal jste kulatou desátou výhru v daviscupové kariéře. Jak vám to zní?
„Je to hezké dvouciferné číslo, moc fajn. Do konce života nezapomenu pocit, když jsem vyhrál úplně první zápas v Izraeli. Ten pocit byl k nezaplacení, fakt něco krásného. I když to tenkrát bylo proti o dost slabšímu hráči, byl to moment, kdy jsem byl na sebe pyšný. Od té doby se snažím dělat maximum, abych byl vždy připravený. Hlavní je uvědomit si, že tohle není žádný pouťák. Vážně jsem se snažil co nejlíp připravit, i když už jsem unavený. Jsem v Americe dva měsíce, odehrál jsem strašně moc zápasů. Ale tou jsou věci, které musíte překonat, když chcete v Davis Cupu uspět.“
Vyrovnat se musíte i se zápasem na cizí půdě. Jak jste vnímal americké fanoušky?
„Oproti US Open, kde byl šum neskutečný, bylo zdejší publikum umírněnější. I když se fandilo hodně, tak ze strany českých i amerických fanoušků bylo fandění velmi férové. V tomhle ohledu to byl hezký zápas. V Davis Cupu jsem už hrál v o dost nepříjemnější atmosféře, kdy se fanoušci protějšího týmu fakt nechovali hezky.“
Navzdory tomu, že se hraje daleko od domova, hnal český tým v Delray Beach i početný český kotel. Pomohl?
„Tihle fanoušci jezdí po celém světě a podporují nás. Je to malá skupina patnácti nebo dvaceti lidí, ale znamená pro nás moc. Víme, jak moc času a úsilí je nutné k tomu, aby si vzali volno v práci a odjeli nám fandit nehledě na to, jestli vyhrajeme, nebo ne. To dělá Davis Cup a hraní pod českou vlajkou úžasné a speciální.“
