Vítek bere skok rovnýma nohama do trenérské práce jako výzvu

"Rovnýma nohama jsem vlítnul do trenérské práce," řekl Vítek v rozhovoru s ČTK. "Zní to jako klišé, ale je velká pravda, že to je výzva. Když se toho dobře zhostím, tak na sebe budu pyšný. A jestliže mi věří na svazu, že to zvládnu, tak já v to věřím taky. Jaká bude realita, tak to uvidíme za rok, za dva, za čtyři..." konstatoval.

Šestatřicetiletý Vítek má za sebou sedmnáctiletou kariéru. Celkem absolvoval 303 závodů Světového poháru. Čtyřikrát startoval na olympijských hrách a šestnáctkrát na mistrovství světa, z kterého si v roce 2003 přivezl bronz ze sprintu.

Před třemi lety Vítek na brněnské Masarykově univerzitě dokončil Fakultu sportovních studií, specializaci biatlon, a získal nejvyšší trenérskou třídu. Na pozici hlavního kouče žen ho nyní povolal Ondřej Rybář, který po úspěšné sezoně sestavuje z pozice šéftrenéra realizační týmy. Vítek tak nahradil Jindřicha Šikolu.

"Byl jsem docela překvapen. Kdyby mi to někdo řekl před půl rokem, zaklepal bych si na čelo," řekl Vítek. Trenérskou práci ale dělat chtěl, dokonce už měl i nabídky ze zahraničí, ale rozhodl se zůstat doma. "Biatlon je u nás na vlně a potřebuje lidi. Zkušenosti mám, tak proč pomáhat v zahraničí, když můžu tady."

Vítek si sice před sezonou řekl, že bude poslední, ale po výhře ve smíšené štafetě v Östersundu a faktu, že konečně přišel na to, jak střílet vstoje, se mu končit nechtělo. "V půlce ledna jsem ale zjistil, že to dál nepůjde. V každé zatáčce mě bodalo do zad," popsal své problémy. Přišel o start v Soči, krátce před zahájením her dokonce kvůli zádům pět dnů ležel. "Tak jsem usoudil, že z toho budu muset vyskočit," doplnil.

Jeho kariéra se tak stala vzpomínkou. Jedinou individuální výhru si jilemnický rodák připsal v italské Anterselvě v roce 2000, kde ovládl vytrvalostní závod na 20 km. "To bych asi vyzvedl. Byl to blesk z čistého nebe. Šlo o první závod v sezoně a já vyhrál skoro o dvě minuty. Bylo to nečekaný a hodně dobrý," vzpomínal Vítek.

Na prvním místě stál v Anterselvě i jako člen mužské štafety, k tomu se v uplynulé zimě přidal zmíněný triumf ve smíšené štafetě v Östersundu. Jenže kariéra závodníka přezdívaného Bleky zahrnovala i nespočet zdravotních komplikací a neobyčejných situací. O lepší výsledky se Vítek z 90 procent připravil střelbou vstoje. "Ta moje prokletá stojka mě brzdila," přitakal.

I proto byl rád, že alespoň na poslední chvíli přišel na to, jak vstoje střílet. "Moc jsem si toho neužil, ale cením si, že jsem se toho dopracoval. Je za tím spousta práce fyzické i psychické a tréninku," poznamenal.

Po operaci zad je stále v rekonvalescenci, ani se nemůže jít proběhnout, ale už vede tréninky biatlonistek. "Už jsem na druhé straně barikády," usmál se.

Zjišťuje, jak rozdílná je pozice závodníka a kouče. "Závodník to má víc fyzicky namáhavé, ale s čistší hlavou. Jako trenér mám víc starosti, protože je třeba rozmýšlet jednotlivé plány a koordinaci. Hlava pracuje pořád a přemítá, jestli je o svěřence dobře postaráno ve všech směrech a je správně poladěný trénink," řekl.