Klenot z USA chce zlato na MS v Tokiu. Ještě na jaře po nocích nakládal kamiony

Americký atlet Jacory Patterson
Americký atlet Jacory Patterson
Americký atlet Jacory Patterson
4
Fotogalerie
MS v atletice
Začít diskusi (0)

Představte si, že chodíte normálně do zaměstnání, kde manuálně pracujete a potom vás čeká ještě trénink vrcholového sportovce směrem k MS. Nějak podobně dřel americký čtvrtkař Jacory Patterson (25) ještě před několika měsíci, když nakládal kamiony. Dnes už tohle dělat nemusí a je na značkách v Tokiu, kde je největším favoritem na zisk zlaté medaile na světovém šampionátu.

Možná si řeknete, jak se to přihodí. Upřímně? Na podobné příběhy „šampiona z chatrče“ jsme zvyklí zejména u afrických atletů, ale že zrovna nadaný Američan musel projít takovou zkouškou?

Patterson sice byl už na vysoké škole hvězdou, jenže je důkazem toho, že ani pro americké atlety s potenciálem nerostou sponzorské smlouvy na stromech. Pattersona se nikdo neujal a musel tak nastoupit do práce, která by mu umožňovala dál jít za snem stát se obletovaným čtvrtkařem světa.

„Nejtěžší byl pro mě rozhodně deficit spánku,“ prohlásil před několika týdny těsně před americkým šampionátem v Eugene. Ten opanoval jednoznačně například před Christopherem Baileym či Vernonem Norwoodem.

Všechno šlo z vlastních kapes, říká

Připomněl, že téměř rok od léta 2024 v rodném městě Columbia v Jižní Karolíně nakládal přes noc kamiony. Šichta mu trvala od 22.45 do 5.00. Pak prchal domů, aby si na chvíli odpočinul, protože v 8.30 už mu začínal trénink pod taktovkou dvojnásobného halového mistra světa na 400 metrů Alleyna Franciqua z Grenady. Pak odpoledne si opět na chvíli zdřímnul a zase pelášil ke kamionům.

„Můžu rozhodně říct, že je to o něco těžší, když nejste sponzorovaní, protože nemáte žádné peníze. Všechno jde z vašich kapes. A pak to musíte vyvažovat s účastí na závodech, placením za vybavení, placením za tretry a všemi věcmi, které s dráhou souvisejí. A pak si musíte platit i vlastní účty, nájem, účty za auto, benzín, potraviny,“ vyjmenovával Patterson s křečovitým úsměvem.

Zároveň četl hodně knih. Oblíbil si titul „Hung by the Tongue“ od Francise P. Martina, který mu připomínal důležitost pokory a vlastního uvědomění, že co člověk říká, to se mu vrátí, byť pro něj asi ještě rok zpátky bylo těžké tomu stoprocentně uvěřit.

Byla to totiž nepřímá úměra. Borci, které v USA porážel, měli lukrativní sponzorské smlouvy. Přesto se dívali na záda klukovi, který v noci nakládal kamiony. Zvrat přišel letos v květnu na závodech Grand Slam Tracku v Miami. Nový projekt pod záštitou atletické legendy Michaela Johnsona byl poměrně dost sledován. Patterson tam udělal obrovský krok ve své kariéře. Nejenže Johnson pro všechny startující atlety sehnal poměrně tučné odměny za jednotlivá umístění, ale Patterson hlavně svůj hlavní závod na 400 metrů opanoval.

Přitom za sebou nechal takové hvězdy, jako jsou Jereem Richards, Muzala Samukonga nebo jeho největší zamýšlený sok na MS v Tokiu Brit Matthew Hudson-Smith. Zbystřili i ti, kteří dosud o Pattersonovi tolik neslyšeli.

Dnes už borec, který umí čtvrtku běžet pod 44 sekund, což je znak světové extratřídy, dostal svou první pozvánku na závod Diamantové ligy v marockém Rabatu. A světě div se, on tam vyhrál a porazil i olympijského vítěze z Paříže a svého krajana Quincyho Halla. Proto přiletělo laso od společnosti Nike, která Pattersona začala sponzorovat. Američan tak mohl s prací pro kurýrní a přepravní společnost seknout. Svou rozlučkovou směnu ještě absolvoval dokonce letos v červnu.

„Kdyby bylo v životě všechno snadné, všichni by byli na vrcholu. Musíme jen pochopit, že na životní cestě jsou nějaké kopce, hrboly a výmoly,“ pronesl filozoficky.

28. srpna ukázal, že jeho cesta je momentálně jako zbrusu nový asfalt bez jediné vady. Na DL v Curychu si totiž zaběhl osobní rekord 43.85s. V tuto chvíli je druhým nejrychlejším mužem sezony za Jihoafričanem Zakithim Nenem. A v Tokiu touží po koruně pro krále světové čtvrtky. Před každým závodem prý jde na start se stejnými myšlenkami. Chce ukázat světu, co dokáže, byť mu trvalo dostat se na výsluní o něco déle než ostatním. „Vždycky si říkám, že oni se mnou přece nemůžou běžet až do cíle,“ prozradil povzbudivá slova před každým startem Patterson. Bude to platit i v Tokiu?

Začít diskuzi

Doporučujeme

Články z jiných titulů