Hokejová legenda Suchý oslaví sedmdesátiny v rodinném kruhu

Jako jediný obránce dokázal vyhrát bodování československé ligy v sezoně 1968/69, kdy si připsal 56 bodů za 30 gólů a 26 asistencí. Ve sbírce úspěchů má stříbrnou medaili z olympijských her 1968 v Grenoblu a na mistrovstvích světa byl u čtyřech stříbrných a dvou bronzových medailí.

"Obvykle žádné oslavy narozenin nedělám, ani není co slavit. Kdyby mně bylo dvacet, tak bych snad o něčem takovém uvažoval. Ale v sedmdesáti už budu doma," řekl odchovanec hokeje v Havlíčkově Brodě. Na narozeninovou párty by měla dorazit jeho patnáctičlenná rodina, kterou pozve do restaurace na oběd. "Popijeme, pokecáme. Mladí na to čekají," usmál se věhlasný zadák.

Na sedmdesátku se necítí, ale prý ctí realitu času. Sportu se už aktivně nevěnuje, pouze si zahraje s přáteli oblíbeného žolíka. Limitují jej totiž zdravotní problémy s koleny.

Do minulosti se neohlíží. A pokud už začne vzpomínat, nejraději si vybavuje olympijské hry 1968 v Grenoblu a mistrovství světa o rok později ve Stockholmu. "Byli tady Rusové a my je v hokeji poráželi. Našemu národu jsme v těžkých dobách udělali alespoň nějakou radost. Na politice se potěšit nešlo," připomenul slavná vítězství hokejista, který na světových šampionátech byl dvakrát vyhlášen nejlepším obráncem turnaje a čtyřikrát byl zařazen do týmu All Stars.

V hokeji toho Suchý dosáhl hodně, ale mrzí ho, že se mu nepodařilo zahrát si v zámořské NHL. "Rád bych si to vyzkoušel, jestli jsem byl opravdu v Evropě tak dobrý, jak se psalo. Nemohl jsem to bohužel konfrontovat. Dostat se do zahraničí znamenalo jedině utéci. V tom jsem však neviděl svou budoucnost. Měl jsem dvě děti a manželku," vyprávěl.

Do ciziny zamířil až v pětatřiceti letech. Hrál ve Stadtlau Vídeň a v německých klubech v Landsbergu a Kaufbeurenu. Na zahraniční působení se mu vybavila smutná vzpomínka, když si vyřizoval důchod. Ačkoliv odváděl povinných třicet procent z příjmu státu, jeho peníze na důchodové pojištění tehdejší nadřízení na ČSTV neodváděli. "Někdo si asi peníze rozebral. Byl jsem rád, že mně po dlouhém jednání aspoň započítali, že jsem v těchto letech pracoval," posteskl si Suchý.

Při pohledu na současný hokej má pocit, že se ze hry vytrácí česká chytrost. "Je to tím, že jednou bereme metodické pokyny podle Kanady, potom zase podle Švédska. Lítáme ode zdi ke zdi. Hra se pochopitelně vyvíjí, je rychlejší, taktika je jiná. Mně se současný hokej moc nelíbí. Stále se jen bojuje o puk. Obránce může rozehrát akci, místo toho do kotouče plácne po mantinelu. Když se nepodaří jej vybojovat, tak se všichni rychle vracejí. A mnohdy trenéři střídají po patnácti vteřinách, často se hráč s pukem za tu dobu ani nepotká," všiml si Suchý.

Hokeji ale zůstal stále věrný, byť už pouze jako divák. Sleduje pokroky vnuka, navštěvuje prvoligové zápasy Havlíčkova Brodu. Na zimním stadionu tráví každé dopoledne, schází se u kávy s přáteli a společně probírají vše možné. "Do oběda se tady zdržím. Být doma jen neustále se ženskou nejde. Půl dne na to stačí. Člověk se musí nějak uvolnit," přiblížil Suchý svoje zvyklosti.

Hokej v Havlíčkově Brodě mu mnoho radosti nedělá. Jeho milovaný klub je v tabulce první ligy poslední, jde od porážky k porážce. "Je to bídné. Výkony, které zatím podáváme, nám zaručují poslední místo. Příčinou je obměna kádru, ve kterém je nyní hodně mladých hráčů. Výsledky nejsou, psychika je špatná. Snad se to zlepší," přeje si Suchý.

Také zájem mladých hráčů o hokej podle něj není tak intenzivní jako v jeho mladých letech. "V Havlíčkově Brodě jsme měli dobrou partu. Chodili jsme poctivě ráno trénovat. Nebyli jsme lenošní vstávat v pět ráno, shrabat si led. Po tréninku jsme šli do školy. Chodili jsme se zdokonalovat na veřejné bruslení, kde dnes nikoho ze současných žáků nevidím. Možná si myslí, že jim jen tréninky stačí k tomu, co hrají. Pokud ale chtějí něco dokázat, tak by měli volno využít k co nejčastějšímu pobytu na ledě," poukázal Suchý na rozdílný přístup ke sportu.

Sám hrál kromě hokeje velmi dobře i fotbal, dokonce se dostal do dorosteneckého reprezentačního výběru. Nabídku hrát v Dukle Praha ale odmítl. Dal jednoznačně přednost hokeji. "Tehdy jsme uměli všechno. Když dnes hodíte mladým hokejistům v tělocvičně míč, tak se šedesát až sedmdesát procent z nich o něj přerazí. Měli by hrát tenis, fotbal i další sporty," nabádal Suchý.

Jakkoliv byl Suchý celý život sportovcem tělem i duší, jednu neřest si nikdy neodpustil, a to cigaretu. "Zdraví mi slouží, kouření mi nevadí, pivo mně chutná. Tak zase tak nemocný nebudu. Kouření není záliba, to už je zvyk. Ve třinácti jsem začal a vydržel až doteď. Kolovaly pověsti, že kouřím i o třetině. To nebyla pravda. Nedovolil bych si to, asi by mě vyhodili. Zakouřil jsem si až po zápase. V nároďáku jsem měl od profesora Kostky kouření povoleno. Věděl, že mě to neodnaučí. Dal mi volnou ruku a já jsem to nezneužíval," vysvětlil Suchý.