Za co, panebože, za co, zpíval Svoboda v přímém přenosu

Svoboda se totiž nechal zlákat na vtipný text Radana Dolejše, který na hudbu písně Tomáše Kluse Pánubohudooken parafrázoval překážkářovy tříleté zdravotní problémy s Achillovou šlachou a jeho letošní povedený návrat na atletickou dráhu.

"Byl seznámen s mojí historii, co se mi všechno stalo, a na tohle téma složil úžasný text, ve kterém jsem se našel," řekl deníku Právo Svoboda, který si například v roce 2010 při vyhlášení střihl duet s Monikou Absolonovou.

"Za co, panebože, za co, co provedl jsem ti zlýho, za co, panebože, za co, jsi na mě jak na cizího. Za co, panebože, za co, čtyři sezony v prd..., za co, panebože, za co, omluv mě, že jsem tak smělý," znělo sálem v refrénu za potlesku do rytmu.

"Měl jsem na to týden, kdy jsem měl finální verzi. Měl jsem odpoledne ve dvě hodiny zkoušku, v šest generálka a večer jsem to střihl ne naživo, ale tak, jak jste to viděli," popisoval Svoboda. Dostalo se mu velkého aplausu. "Když jsem se vracel na pódium, měl jsem slzu na krajíčku, bylo to super. Byl jsem rád, že se to lidem líbilo," prohlásil.

"...makám a vím, že chytnu druhý dech, i kdybych měl do cíle dolízt po čtyřech. Nemám si vlastně na co stěžovat, ono to přijde, stačí vytrvat. Dřív mi hrozilo a bylo to šeredný, že budu skákat jenom po jedný..." pěl Svoboda do mikrofonu za doprovodu akustické kytary kamaráda Davida Sklenáře.

A pokračoval: "...mám za ta léta takový zvláštní zvyk, ani za nic nevěsit tretry na hřebík. Leckdo mě odepsal, no tak ať, jsem pořád tady, čeká mě další trať, teď přes zimu chystám se dát do kupy a vyhrát v Praze mistrovství Evropy," zazpíval a sálem se ozval obrovský potlesk.

"Právě tenhle výrok mi moc nešel do pusy, protože se vracet po velkých peripetiích a mluvit o zlaté medaili, to mohlo vyznít špatně," vysvětlil. "Ale zároveň jsem rád, je to pro mě motivace, takový ten klasický můj bič nad hlavou: 'Řekl jsi si to, tak se o to snaž'," prohlásil.

Nervozitu cítil, i když na pódiu byl v živém přenosu už několikrát. "Ale vždycky mě má co překvapit, ta nervozita je furt stejná. To je stejný jak u závodů, když bude velké finále, vždycky budu nervózní. A i když budu zpívat, jestli ještě někdy budu, opět budu nervózní," uvedl.

Přitom zpěv není jeho šálek kávy. "To je právě to nejvtipnější, já hrozně těžko snáším svůj hlas. Já když někde zpívám, tak v zavřeném zvukotěsném autě nebo třeba ve sprše, kde to zní akusticky. To se snesu, ale jinak málokdy, spíš vůbec," dodal.