Sládečková učí sportovce pracovat s psychikou, aby na tom nedůležitějším závodě předvedli ten nejlepší výkon. Sama po dvojnásobné medailové radosti ve finále oštěpařů emocím podlehla a dlouho nemohla zastavit slzy. "Jsem absolutně šťastná. Já to tak těm klukům přeju, oni na to tak dlouho čekali a ti, co s nimi nebyli v zákulisí jako já, ti neviděli, co všechno do toho museli dát své krve, svého úsilí, své energie," vyprávěla, když se trochu uklidnila.
Trenér Železný ji chválil za to, jakou práci odvedla za poslední rok s Vadlejchem. Musela ho brzdit v jeho úsilí a touze po úspěchu. "Lidé, co sami sebe jakoby moc zmáčknou, tak jakoby sami sebe ukřižujou. A já jsem mu musela vtloukat do hlavy: 'Na pohodu, na pohodičku, je to pro radost. Prostě si to užívej.' A on opravdu to začal takhle brát a učit se to nechat na volno. A v tu chvíli to prostě všechno jde nádherně," vysvětlovala.
Ve Frydrychovi bylo zase potřeba probudit bojovníka. "On vždycky potřebuje nějaký moment, který ho trochu hecne. Potřebuje v sobě probudit ten oheň, ten plamen. A zřejmě ten závod, který ho sem posunul, tak ho nakopnul, protože byl úplně klidnej, úplně v pohodě, úplně akorát," doplnila.
S oběma oštěpaři mluvila ještě dopoledne před finále. A když odcházeli na závod, řekla jim jen, že jsou silní a že se jde bojovat. Oba nakonec vybojovali svou první velkou medaili, Vadlejch stříbro a Frydrych bronz. Jaké budou oslavy, Sládečková bezprostředně po závodě nevěděla. "Ale asi budu ještě chvíli brečet," dodala.
