Obrana Ladislava Vízka: Tenhle chlapík nekope za ničí zájmy
Kontroverzní osobnost? Označit takto Ladislava Vízka by bylo značným eufemismem. Na velkou část fotbalových fanoušků totiž působí texty známého internacionála (které nezkrácené vycházejí v deníku Sport a jejich části pak na serveru iSport.cz) jako červenobílá šála na Tomáše Řepku.
Urážet Vízka a vymezovat se proti němu patří (nejen) v poslední době k „dobrému“ bontonu. „Co to tenhle rádoby expert plácá? Zase další kecy od piva? Radši už mlč a zavři se do Kozlovny!“ A to jsou ty mírnější vzkazy na internetu... Skutečně, s kolegy v redakci často jen nevěřícně kroutíme hlavou nad tím, jak agresivní reakce dokážou vyvolat názory čerstvě šedesátiletého bohéma.
Rozhodl jsem se Vízkovi přispěchat na pomoc.
Předně: čím vlastně autor třinácti reprezentačních gólů některé fanoušky tak dráždí? Vízek nevědomky narušuje jeden z nejvíce akcentovaných sportovních žánrů současnosti, kterým je pečlivě cizelovaná „odbornost“.
Žádná věda
Profesionální sport dneška, to je napůl stále blýskavá show, ale napůl už regulérní věda. Trénink, přípravu a životosprávu hvězd částečně určují a hlídají sofistikované programy. Výkon sportovců je podroben detailní analýze špičkových odborníků. Statistické ukazatele – mimochodem stále podrobnější – pitvají celé týmy profesionálů a novinářů. Fotografie ze zdravotních testů při velkých fotbalových přestupech připomínají spíše snímky z výcvikových center NASA...
Fanoušky to fascinuje a možná vnímají sport jako něco „vyššího“ a složitého, jako doménu analytiků, koláčových grafů, rozborů a tvrdých čísel.
A do toho prohlásí Vízek: „Slavia zase hrála špatně. Kluci pořád mluví o krizi, a že nevědí, jak z toho. Ať raději mlčí a jdou se někam spolu vožrat.“ Prásk! Zářivá konstrukce sportu coby vrcholného vědeckého úkonu se s rachotem bortí k zemi.
Kdo ale někdy sportoval – ať už na jakékoliv úrovni – moc dobře ví, že například týmová chemie má tolik neznámých a proměnných, že ji neukočíruje a nenaplánuje ani nejvýkonnější laboratoř. A že velká mužstva se často rodí proto, že si aktéři prostě lidsky sednou (rozuměj „jdou se spolu někam vožrat“).
Cit pro zkratku
Vízek není analytik, který by s elektronickou tužkou v ruce zuřivě kličkoval po obrazovce a znázorňoval složité herní systémy. Má ale mimořádný cit pro jednoduchou a trefnou zkratku – která má navíc v jeho podání nepopiratelnou váhu, protože její autor toho ve fotbale dokázal často stokrát víc než ti, kterým se ve svých komentářích věnuje (v tom má oproti nám, pouhým novinářům, velkou výhodu).
Kdepak, nesnažím se ani náhodou naznačit, že Vízkův pohled na fotbal je „lepší“ nebo „pravdivější“ než pohled „vědecký“. Pokud ale sport milujete a dokážete ocenit jeho mnohovrstevnatou krásu, obohatí vás oba názory – ten z laboratoře i ten od hospodského stolu. Pamatujete? Byly přece časy, kdy byl sport lidová zábava, ne jen věda či byznys. A právě Vízkova lidovost (kterou elitáři na sociálních sítích zaměňují za buranství) fanoušky vytáčí.
Klíčovou Vízkovou devízou je také jeho transparentnost. Tenhle více či méně stále dobře naladěný chlapík nekope za žádný zájmový tým – a když ano, přizná to. Nemá moc rád Spartu (ale dokáže ocenit třeba Davida Lafatu). Jeho oblíbený „Šmíca“ patří do rodiny. Hraje tenis s Ivanem Haškem a rád poklábosí s kýmkoliv, kdo má zájem, ať už na stadionu, nebo nad půllitrem.
Zkrátka: Vízek je v českém fotbalovém prostředí, kde si každý pečlivě hlídá „svou“ stranu, nenápadným unikátem a vyslancem normálního, neparanoidního světa. S ním víte, na čem jste.
Všem stejně
Všimněte si, prosím, také toho, že Vízek většinou měří všem stejně. V tom má obrovský náskok před armádou dalších expertů a odborníků, kteří sice fanoušky neiritují neoholeným strništěm a kulatícím se bříškem, ale kteří mezi řádky svých opatrně formulovaných názorů nenápadně pošilhávají po některém z postů – a že se jich stále nabízí dost!
Manažer klubu, sportovní ředitel, trenér, vedoucí mužstva, externí konzultant... České fotbalové soukolí se někdy otáčí sakra rychle a jeden nikdy neví, odkud může přiletět zajímavá nabídka. A proč si toho nebo onoho mocného hráče rozzlobit přísnou kritikou? Bezpečnější je moudře pohovořit o tom, že už není slabých soupeřů a že vyhrát může každý...
Ale Vízek? Dvojnásobný Fotbalista roku (1983 a 1985) je spokojený s tím, co má. Neváží slova a nepřemýšlí nad tím, koho se jeho kritika dotkne. Podobně razantní a přímočará vyjádření je možno zaslechnout v českém hokeji, ale ve fotbale je tenhle svérázný glosátor cenným originálem. Tak všechno nejlepší k 60. narozeninám, pane Vízku!
