Slyšíte to takřka po každém zápase Ocelářů. „Kvalita týmu je tady obrovská, musíme to konečně prolomit!“ Proti Spartě (4:2) se ovšem třinečtí hokejisté poměrně jednoznačně přesvědčili o tom, že vstupenkou do extraligového výtahu jsou v danou chvíli jiné atributy: nasazení, obětavost a opravdová chuť držet se systému. Kvalita a nesporná zručnost individualit, jakkoliv to zní zvláštně, je v tuhle chvíli v Třinci podružná komodita.
Názorným příkladem budiž jedno jméno: Lukáš Galvas. Obránce, který ve svých 36 letech kroutí dvacátou sezonu v elitní soutěži. Přesto by jej většina hokejové veřejnosti jen těžko řadila mezi třinecké hvězdy. Jenže právě typy hokejistů jako je Galvas, jsou nezbytně nutným „galvanickým článkem“ dodávajícím týmu potřebnou energii.
Takoví hráči neuhnou. Do střely skočí po hlavě. Místo líbivých kudrlinek volí jednoduché, ovšem razantní řešení. Nikdy nebudou ikonami fanoušků oslavujících pěkné góly, nebo efektní přihrávky. Jenže nikdy se bez nich neobejde dobře fungující tým.
Právě takové hráče Třinec potřebuje. Galvas se vrátil po dvou těžkých zraněních, proti Spartě odehrál svůj teprve druhý extraligový zápas v sezoně. S ním v sestavě budou Oceláři silnější. Jen si ale musí všichni ostatní uvědomit, že další zápasy nebudou automaticky vyhrávat jen díky kvalitě. Ne. Bude to bolet, stát hromadu sil. Pokud tohle ve hře Ocelářů bude, projeví se nakonec i kvalita.