Po úterním velkém českém večeru v Champions League se (nejen) mezi fanoušky rozvinula zajímavá debata na téma kvality extraligy. Poté, co doma plápolající Liberec vymetl švédského giganta Frölundu, Třinec si poradil s dalším ambiciózním týmem ze země mistrů světa z Malmö, a školní výprava Komety odpravila švýcarský Zug, všude možně se to hemžilo výkřiky o parádní úrovni podceňované nejvyšší české soutěže.
Může být, proč ne, určitě není špatná, rozhodně je o fous lepší, než si její kritici myslí. O. K. Hned následující den může přijít jiný pohled. Vázaný na nejschopnějšího kanonýra elitní domácí ligy. A bude jiný.
Dominik Kubalík se v Örebro v dresu reprezentace postavil švédskému protějšku. A pokud k sobě bývá upřímný, musel si po utkání říci cosi ve smyslu: Aha, na takovou úroveň zatím nemám. Zatím pořád ještě ne.
Je to pravda. Protože v o poznání pomalejší extralize mívá mnohem více času na koncovku, výrazně delší prostor na přijmutí přihrávky i na osobní verdikt, jak naložit s finální fází akce. Duel s Tre kronor (3:5) měl na evropské poměry fantastickou úroveň, přitom bylo zajímavé sledovat, že řada extraligových hráčů, kteří nejsou doma tolik vidět (rozhodně méně než Kubalík), dovedla jednodušeji přepnout na vysokorychlostní režim. Plzeňský čahoun kvůli nedostatečné akceleraci a horší orientaci ve vysokojakostní herní jízdě, nezřídka tápal, při jednom smolném střídání dostal dvakrát drsně do těla, neboť nestíhal uhýbat fyzickým atakům. Ke svým manévrům se nedostal.
Případný argument, že si hráč musel zvykat na jiné spoluhráče, neobstojí, Josef Jandač vytvořil 22letému snajprovi ideální servis v podobě nasazení do lajny s klubovými kolegy Mertlem a Gulašem. Valný úspěch to nemělo.
Samozřejmě, že není na místě Dominika Kubalíka odepisovat, třeba měl za to, že přechod z ligy na mezinárodní jeviště bude snadnější a nedostatečně nastavil hlavu. Po čtvrtečním přeletu do Helsinek k zápasům se Švýcary a Rusy může vydatně pookřát, nabrat novou sebedůvěru na úplně jiném levelu. Hodilo by se mu to, neboť v boji o únorové Hry mu kouč Jandač nic neodpustí. To už víme z minula.
Už teď je však zřejmé, že plzeňský miláček musí z extraligy pryč. Tahle soutěž už mu moc nedá. Dobrá, na konci sezony převezme v pořadí již třetí cenu Sportu pro nejlepšího střelce, možná za úctyhodných 40 gólů.
Pěkné, fajn. Tady je však mnohem důležitější osobnostní, výkonnostní progres hráče a to se mu dostane jedině v cizině, v náročnějším pracovním prostředí.
Pro dobro Kubalíka i českého hokeje bude nejlepší, pokud plzeňské hostování ze švýcarského Ambri skončí a neotesaný zabiják se vydá za tvrdším chlebíčkem do ciziny.
Čím dřív, tím líp. Bude se muset rvát o větší porci času, o přesilovky, o každý gól. Co má v Plzni prakticky pod penzí, venku mít nebude. A přesně tohle ho posune dál.
Á propos, o Rusích si můžeme myslet, co chceme a často budeme v právu, ovšem nutně ne vždy a za všech okolností. Oni zase tak tupí nebudou. Pokud šéfům Ufy Dominik Kubalík přišel v létě jako nepotřebný cizinec a vrátili ho domů, nemuseli se nutně plést.
Témata:
Česko, Švédsko, reprezentace, blog, Miroslav Horák, sport, národní tým, hokej, Dominik Kubalík, Sport na Heureka.cz
Související články
