Petroušův konec přišel pozdě. Rezignovat měl po fiasku s Teplicemi

Nemá cenu se dál trápit, končím! Tato slova pronesl slávistický trenér Michal Petrouš do televizních kamer dřív, než šel do šatny a podíval se do tváří svým svěřencům zdecimovaných ostudnou domácí porážkou s Mladou Boleslaví 0:4. Pochopil, že dál už společnou agónii prodlužovat nelze, dobrovolné odstoupení se stalo jediným přijatelným řešením.
Postoj chlapa se musí ocenit. Mohl nadále hořekovat, že na trávníku hráči dělají chyby (i ti zkušení, za první gól může Gecov, za vyloučení brankáře Hrubeše kapitán Kisel), sestavu lepí z toho, co je k dispozici, žádných zvučných posil se od vedení nedočkal. A našel by jistě i další důvody, proč se nedaří, které neukazují přímo na něj.
Jejich chystané kroky k Petroušově odvolání nyní ztrácejí význam, trenér je sám předešel. Odešel nakonec se ctí, byť by jí zachránil o notný kus více, kdyby našel odvahu učinit tak po Teplicích. A Slavia by možná neprohrála v Jihlavě a nezažila další hanbu s Mladou Boleslaví.