Terminátor z Česka: Pral se na ulici, teď se rve o miliony!

Tři roky s bilancí 2 výhry a 4 porážky. To je stopa 28letého Karlose Vémoly v UFC – v kolotoči nejlepších bojovníků, kde je boj v kleci vykoupen luxusem a slávou. Kvůli negativní bilanci dostal český průkopník z ligy srovnatelné s hokejovou NHL výpověď, ale dělá vše pro to, aby se co nejdříve vrátil. Minulý víkend se stal šampionem Anglie ve váze do 84 kg, když porazil na body tamní jedničku Dennistona Sutherlanda.

Začínal jste jako vyhazovač a pouliční rváč v Londýně. Čím to, že jste se prakticky z ničeho vypracoval na bojovníka v UFC?
„Využil jsem šanci, kterou mi vytvořil dobrý management. Přišel jsem z prostředí, kde jsem se pral v ulicích a v nočních klubech. Dřív jsem trénoval a vedle toho se živil i jako vyhazovač a v Anglii to stačilo k tomu, abych všechny zápasy v kleci vyhrál k. o. do tří minut, což mi otevřelo dveře do UFC. Tam jsem zjistil, že musím začít dělat regulérní bojový desetiboj.“ 

Jak tedy žije bojovník v UFC?
„Nejvíc se mi líbilo, že k nám vedení organizace přistupovalo stejně. Třeba v Anglii jsem měl jako šampion různá privilegia, ale v UFC je to jinak. Tam jsem měl coby nováček stejné podmínky jako ti nejlepší. Jezdil jsem luxusními auty, dostal oblečení podle potřeby, spal jsem v nejlepších hotelech, byl to život s pěti hvězdičkami. Nejlepší servis.“ 

Platy bojovníků v UFC se prý i s příjmy od sponzorů pohybují v řádech milionů. Je to tak?
„Kluci na mé úrovni dostávají za zápas od pěti do dvaceti tisíc dolarů (100-400 tisíc korun). Jednou jsem vyhrál bonus v přepočtu milion za k. o. večera, ale hlavní jsou příjmy od sponzorů. Takže jeden zápas zajistí dobré živobytí. Těm nejlepším třeba až dvacet milionů.“ 

UFC sice nabízí luxus, ale po zápasnících vyžaduje, aby dodržovali přísná pravidla. Jak to vypadá v praxi?
„Jednoduše. Musíme být vždy tam, kde nám řeknou. Pak tam děláme to, co nám řeknou. Tyhle šéfy prostě nikdo nechce naštvat. UFC si hodně zakládá na médiích, dbá na to, aby vše vypadalo dobře. Máme kvůli tomu dokonce i semináře, kde nám říkají, jak se máme propagovat.“ 

Jak to vypadá v praxi?
„Všichni třeba musíme mít účet na Twitteru a starat se o něj. Bojovník s nejlepším účtem dostává každý měsíc bonus pět tisíc dolarů (sto tisíc korun). Stejné peníze dostane ten, kdo dá ten měsíc nejlepší rozhovor do médií.“

Fenomén UFC má na svědomí prezident Dana White, který udělal z původně ztrátové firmy značku o hodnotě šest miliard dolarů. Měl jste možnost ho poznat?
„Dana White je boss, velký šéf. Mluví hodně sprostě, všem nadává do č.ráků a posílá nás do p.či, v životě jsem neslyšel v jedné konverzaci tolik sprostých slov, ale na konci jakéhokoliv mítinku nám zdůraznil, že v televizi nesmíme kvůli image ani za boha nadávat. Jinak je to férovej chlap, vždy na rovinu řekl, co mě čeká a kolik dostanu peněz, to se mi líbilo. Nepřetvařoval se.“

Vám ukončil smlouvu, když jste ze šesti zápasů čtyři prohrál. Je šance, že se ještě vrátíte?
„To, že jsem venku, bolí, ale jsem mladý a dveře tam nemám zavřené. Stačí několik pěkných výher a můžu být zpátky. Musím to brát tak, že v UFC bojuje jen opravdová špička, já se tam dostal hodně rychle. První zápas jsem měl na konci roku 2008 a už v roce 2010, tedy v 25 letech, jsem debutoval v UFC. To bylo hodně rychlé, vše jsem se učil za pochodu. Byl jsem amatér, který trénoval třikrát týdně a přišel mezi kluky z Ameriky a Brazílie, kteří trénují třikrát denně.“

Byl i tohle důvod, proč jste se neprosadil?
„O osudu rozhoduje poslední zápas. Dvakrát v řadě jsem prohrál a v UFC jste pořád v ohrožení. Posledně jsem měl v Brazílii a byl jsem výborně fyzicky připravený, jenže mě zabilo tamní vedro. V prvním kole jsem měl velkou převahu, ale pak jsem odpadnul, zatímco soupeř byl Brazilec a dostal mě, protože byl na podmínky zvyklý. Podcenil jsem finální přípravu. Bohužel.“

Například v boxu se dělá vše pro to, aby vyhrál domácí bojovník. Existují v UFC podobné praktiky ve prospěch Američanů a Brazilců, kteří jsou základem vašeho sportu?
„UFC se stará o všechny skvěle a nikdy bych na ně nenadával. V Brazílii ale všechno hraje pro Brazilce. Ten večer neuspěl ani nikdo z Angličanů ani Američanů, jen Brazilci. Je pravda, že dva dny před zápasem, což je období, kdy se nejvíce shazuje váha, zavřeli posilovnu a v hotelu přestala téct teplá voda, takže jsem nemohl vypotit kila v horké vaně. Bylo to ale pro všechny stejné.“

Zmínil jste hubnutí, které bývá často brutální. Vy sám obvykle vážíte sto kilo, ale zápasíte v kategorii do 84 kilo. Jak to děláte?
„Většinou mám na zápasovou přípravu dvanáct týdnů a nikdy neshazuji víc než dvacet kilo. Jelikož je to jen párkrát v roce, dá se to. Váha jde dolů tréninkem a poslední úpravy se udělají těsně před zápasem. Vážení je den před duelem, odvodníte se, trpíte, ale do zápasu máte 24 hodin, takže zase dost přiberete. Někdo umí i deset kilo.“

Jste sice jeden z nejlepších Čechů, ale zatím jste na domácí půdě nezápasil. Proč?
„Když jsem byl pod smlouvou v UFC, nešlo to. Teď to jde a chtěl bych ukázat, že jsem doma nejlepší a vše jsem si vydřel. Vedle toho na rovinu říkám, že mě tady nikdo nedokáže zaplatit, takže u nás budu zápasit jen s Čechy. S cizinci můžu mít lukrativní duely v zahraničí za velké peníze.“

Máte v Česku vytipovaného nějakého soupeře?
„V mé váze znám Andrého Reinderse, ten byl solidní. Jinak nemám vůbec přehled. Vím, že v lehké váze dobře bojoval Michal Hamršmíd, který trénoval v Americe, a ví, jak to chodí. Teď dělá šéfa v Českém svazu MMA a na jeho akci bych chtěl také zápasit.“

Myslíte, že jako první český bojovník v UFC můžete zvednout zájem o MMA?
„Tenhle sport potřebuje kladnou propagaci, která zatím v Česku chybí. Lidi netuší o nějakém MMA. Znají hokejisty a fotbalisty, ale bojovníky ne, protože se divákům nenabízí příběhy ani hvězdy. V Americe na UFC chodí celé rodiny, je to zábava pro všechny. Tak by to mělo být i tady.“

I přesto, že jste byl jediný Čech v UFC vás lidé v internetových diskuzích nešetřili. Hodně se řešila zpráva jednoho amerického serveru, který zpochybňoval vašich šest národních titulů v zápase, protože nejsou vedeny v žádných statistikách. O co přesně šlo?
„Nevím, proč mé tituly zpochybnili. Fakt, že jsem v Česku vyhrál šest titulů mistra republiky, beru jako zajímavost pro novináře. Můj táta byl trenér řecko-římského zápasu a já vyhrál v žákovských kategoriích čtyřikrát v řecko-římském zápasu, jednou ve volném stylu a jednou v družstvech za Krnov. Pak jsem toho nechal a začal dělat kulturistiku. Od ní jsem se dostal k zápasům v kleci.  Těm lidem šlo asi o to, že nemám ty tituly mezi dospělými, ale to já nikdy netvrdil.“

Uškodilo vám to v Americe?
„Ani trochu. Já se totiž do UFC nedostal kvůli nějakým titulům v zápase, to UFC vůbec nezajímá. Zajímalo je to, že jsem k nim přišel neporažený se skóre osmi výher k.o. v prvním kole.“