Ivo Pospíšil
22. ledna 2015 • 09:39

Nejsem cíťa, ale po konci na Dakaru mi slza ukápla, říkal kamioňák Macík

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Nejmladší pilot kamionu na Rallye Dakar? Pro něj jen na papíře. „Jak jsem se ale pokoušel získat respekt jiných pilotů? Popravdě jsem se o to ani nepokoušel,“ směje se Martin Macík mladší, když má hodnotit své první působení v extrémní soutěži. Kvůli problémům s diferenciálem a nucenému objetí waypointů byl diskvalifikován. I tak ale svůj debut v roli pilota viděl jako úspěšný.



Jak to tedy bylo s tím respektem?
„Co se týče pilotů, opravdu jsem to tak nebral. Nejel jsem Rallye Dakar kvůli publicitě, abych ohromil holky kolem sebe nebo jiné piloty…dělal jsem to z jiných důvodů. A myslím, že nakonec si i tak u někoho ten respekt získal. Třeba jsem byl strašně mile překvapený, jak lidé kolem mě považují to, co jsem zajel, za úspěch.“

Vy ne?
„Já jsem sebekritický člověk, takže ne. I kdybych se mi podařilo nějak dokončit, třeba bych chtěl být zase o něco lepší. Na druhou stranu ale musíte být i realista a říct si: Ne, na víc nemám nebo ano, mohu být lepší. Já vím, s kým se mohu porovnávat. Možná jsem si tedy částečně respekt vybudoval, ale že bych na tom kdovíjak lpěl, to ne.“

I přesto, že Dakar skončil pro Macíka diskvalifikací, hodnotí český závodník své působení úspěšně.Foto Pavel Mazáč (Sport)

Dá se říct, že Rallye Dakar bylo pro vás životní zkušeností? Něco, co jste dosud nezažil?
„Když jsem třeba vypadl, tak přiznám, že mi slza ukápla. Nejen jedna, ale to k tomu přijde. Nejsem cíťa, ale přejít to, co se mi stalo a dívat se na vše kolem, zestárl jsem tak o deset let. Ono to pomáhá, já to tak beru. Dospěl jsem, zjistil, co budu chtít dělat a na co mám. Beru to jako pozitivum a chci jít dál dopředu.“

Cítil jste třeba i mezi ostatními piloty, že jste mezi nimi opravdu nejmladší?
„Mediálně to nějak proběhlo, ale co se týče závodníků, byl jsem až překvapený. Vím, že to věděli. I Rusáci na technických přejímkách přišli a podali mi ruku. Já na ně koukám a oni, že jsem prý nejmladší. Vůbec jsem nevěděl, co říct, myslel jsem si, že jsme jejich mimo rozlišovací schopnosti. Ale u nich je to škola, mají to přesně nalinkované a stejně tak ví, kdo na startu s nimi je.“

A nedávali vám váš věk nějak speciálně najevo?
„Snad jen, když přijel za Sugawarou a řekl mu, že se s ním chci vyfotit, protože on je nejstarší a já nejmladší, tak se mě ptal: A ty jsi pilot? Tady tohoto kamionu? Navíc on měl startovní číslo 524 a já 525, tak jsme tak stáli a on říká: Kolik ti je? Já na něj pětadvacet. A on se jen zarazil. Tak jsem mu řekl, vám je zase 74 a oba jsme se tomu zasmáli. Pocitově jsem to však necítil, zkušenosti jsem dohnal hlavně fyzičkou. Věděl jsem, že tam nejedu vyhrát, ale chtěl jsem zasahovat do top deset. A když jsem zjišťoval, že stále můžu zrychlovat a držet se za nejlepšími, byl jsem spokojený.“

Co jste si říkal, když jste se viděl, za kterými esy jste se první dny držel?
„Když jsem tam odjížděl, lidé mi říkali: Vyhraj to. A já jim jen odpovídal: Heleďte, to je Dakar, to tak lehce nejde. Ale zajel jsem některé soutěže a věděl, kam asi budu zasahovat. Nerad se prsím, já snad nikdy nebudu říkat, že vyhraju, i kdybych tu šanci měl. To je prostě jako si….do vlastního hnízda. Byl jsem ale překvapený, a když jsem dojel v první etapě kolem čtrnáctého místa, věděl jsem, že mohu zasahovat do top desítky. V prvních etapách byla první dvanáctka zmáčknutá v jedenácti minutách. To je takhle (luskne prsty) a jste vepředu. Nebo takhle (luskne ještě jednou) a jste vzadu.“

Macík přiznal, že když z rallye vypadl, ukápla mu slza.
Macík přiznal, že když z rallye vypadl, ukápla mu slza.

Byl nicméně pro vás problém krotit vášeň nebo naopak překonat přílišný respekt?
„Krotit. To rovnou říkám, protože na jednu stranu jsem si říkal, pojedu v pohodě, ale věděl jsem, že mohu přestřelit. Moje zásada však je, že vždy jedu tak, abych auto ovládal, a nikdy se nechci dostat do jiné roviny. Zkusil jsem si to v první etapě, věděl jsem, že mohu zrychlovat a zlepšoval se, ale určitě ne na střelu.“

Může vám do budoucna i pomoci, že se Rallye Dakar mění ve vytrvalostní sprint?
„Ano, co se fyzičky týče, jsem na to spoléhal, ale bohužel to na mě bylo krátké. Preferoval bych delší etapy. Vím, jak vypadá etapa šest set kilometrů, ale bál jsem se, že odjedu dvě stě kilometrů, bude mě to bavit, ale pak mě to začne nudit, protože jedu dlouho. A to vůbec nepřišlo, chtěl jsem furt závodit, dostal jsem se do tempa. Za to i díky trenérovi, protože jsem měl stále sílu. Proto by mi vyhovovaly delší etapy, tam totiž získáte. V úvodu to bylo těsné, ale jak začaly delší etapy, ostatní odpadávaly. Škoda, že jsem měl tou dobou už technické problémy.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud