ROZHOVOR PŘÍMO Z LONDÝNA | Nesesypal se, a tak dosáhl až na vrchol. Jaroslav Kulhavý chtěl moc vyhrát olympijský závod horských kol, ve kterých už po posledním olympijském dnu dokázal vše. Poslední titul přidal po skvělé taktické jízdě a vybojoval tak pro českou výpravu už čtvrté londýnské zlato.
Jste olympijský šampion, máte už tedy vše, co jste chtěl vyhrát?
„Už jo, ale dochází mi to postupně. Ty emoce mají pomalý náběh, musíte se mě ještě zeptat později. Ale co už vím, že si další půlrok užiju. Dám si ... no ne přímo odpočinkovou sezonu, ale prostě si to užiju.“
Kdy jste uvěřil, že to dnes vyjde?
„Až tady v tom stoupání, kdy jsem přijel do zatáčky a už jsem věděl, že jedu vnitřkem. Nino jel na venkovní a viděl jsem, že je poblitej, což jsme ale byli ostatně oba. Mimo to mi pomohlo skvělé kolo.“
Chtěl jste o svém triumfu rozhodnout už dřív než ve finiši?
„Chtěl, chtěl. Už v kopci, kde jsem se i díky kolu cítil dobře. Ale Fontana za to vzal v serpentinách, trochu nás natáhl a chytl jsem ztrátu. Potom jsem to zkusil v posledním kopci, ale nahoře jsem už měl mlhu. Byla to už poslední šance, jak se dostat na první místo. Takticky jsem to myslím zvládnul. Vyvezl jsem se za ním, do kopce najížděl za ním a měl jsem větší rychlost. Takže super!“
Bylo to vaše dosud nejtěžší vítězství?
„Asi jo, protože to byl finiš do poslední chvíle. Tady ty závody nemám rád, Nino je nepříjemný soupeř. I trať byla nepříjemná, byl to minimálně jeden z nejtěžších závodů. A co bylo asi nejhorší, že tu nebyl žádný prostor na odpočinek.“
Takže se vyvíjel závod podle představ?
„Chtěl jsem jezdit od začátku vpředu. Už jsem se cítil dobře od úterý a nechci říct, že jsem čekal, že vyhraju, ale cítil jsem se vážně hodně dobře. Hlídal jsem si to a dá se říct, že první půlku závodu jsem si tam jel trénink. Nehnal jsem se, ani nebojoval o pozice, aby mě to nechybělo v závěru.“
Proto jste měl připravené holinky v baťohu?
„Určitě jsem si věřil, takhle jsem to plánoval. Člověk nikdy neví, může tam přijít defekt a letos jsem si toho užil docela dost. Ale formu jsem sem směřoval. Věděl jsem, že když se nic nestane, pojedu dobře.“
