Každé olympijské hry jsou nabité řadou událostí, které se zapíšou do paměti samotných aktérů i diváků na celý zbytek života jako příběhy průkopnické či jedinečné.
První novodobé Hry
Francouzský historik a pedagog Pierre de Coubertin se zasloužil o obnovu antických olympijských her, jež se konaly řecké Olympii od roku 776 př. n. l. až do roku 393 našeho letopočtu. Coubertin se několik let věnoval studiu tělovýchovných systémů v anglosaském světě a marně usiloval o jejich začlenění do francouzského výchovného systému. Proto se v roce 1888 rozhodl, že obnoví olympijské hry, které se poprvé konaly v Aténách o osm let později za účasti 14 zemí a 241 sportovců - mužů. Dnes jsou olympijské hry největší sportovní událostí.
Alice Coachmanová
První žena tmavé pleti, která vybojovala zlatou olympijskou medaili. V roce 1948 zazářila na Hrách v Londýně ve skoku vysokém i přes bolesti zad (168 cm) a osobně jí blahopřál britský král Jiří VI. O kupu dalších úspěchů ji připravila 2. světová válka, v mezidobí totiž na univerzitě dominovala i na tratích 50, 100 a ještě hrála bezvadně basketbal. Po návratu z Londýna překvapivě ukončila kariéru, přestože jí bylo teprve 25 let a nacházela se ve skvělé formě.
Mocný Cassius Clay
Po maturitě na louisvillské střední škole v roce 1960 vtrhl legendární americký boxer, jenž později konvertoval k islámu a změnil si jméno na Muhammad Ali, do olympijského ringu v Římě a rozsápal konkurenci. Když se vrátil z Itálie domů do Louisville, se zlatou medailí kolem krku, odmítli ho v místní restauraci „pro bílé“ obsloužit. Clay podle legendy reagoval na skandál tím, že zahodil medaili do řeky Ohio. V roce 1996 dostal od atlantských pořadatelů náhradní kov poté, co zapálil olympijský oheň.
První testy pohlaví
V Mexiku 1968 se sportovkyně poprvé na olympiádě musely podrobit sex testům, aby definitivně ustaly pochybnosti, jež provázely řadu případů z minulosti od roku 1912, kdy se ženy mohly účastnit Her. Počáteční drsné metody svlékání do naha a ruční zkoumání lékařských týmů už v Mexiku nahradily šetrnější genové testy. Nejznámějšími případy odhalených „mužů“ se staly polské sprinterky Walasiewiczová (vítězka na 100 m v roce 1932) a Klobukowská (bronz 1964), či německá výškařka Ratjenová (4. místo 1936).
Průkopník Fosbury
Smějete se, když dnes vidíte někoho skákat do výšky nůžkami nebo stredlem, tedy že se „převalí“ přes laťku po směru? V roce 1968 to byl naprostý standard, než na olympijských hrách v Mexiku šokoval soupeře, rozhodčí i experty americký inovátor Dick Fosbury. Jako první předvedl takzvaný flop, otočil se před laťkou zády. Snadno vyhrál kvalifikaci i závod v olympijském rekordu 224 cm. Rozjařené publikum doprovázelo každý jeho skok sborovým výkřikem „Olé!“
George Foreman
Jen 18 soubojů v životě měl za sebou 19letý americký boxer, přesto triumfoval v olympijském ringu v Mexico City 1968. Budoucí nestor těžké váhy, jenž usiloval o tituly ještě nedávno ve věku 48 let, porazil tři soupeře ze čtyř před limitem. Ale čelil i problému: po ceremoniálu totiž mával americkou vlaječkou, což rozezlilo členy černošské komunity, která byla pyšná na tichý protest sprinterů Smithe a Carlose po závodě na 200 metrů. „Jen jsem chtěl, aby celý svět viděl, že jsem Američan. Byl jsem hrdý na příležitost, kterou jsem dostal,“ hájil se Foreman. Hned po Hrách se stal profesionálem.
Záře Dream Teamu
Michael Jordan, Magic Johnson, Larry Bird, Charles Barkley, Patrick Ewing, Karl Malone, Scottie Pippen, David Robinson, John Stockton, Clyde Drexler, Chris Mullin a Christian Laettner. Z nejdražších perel NBA vyskládaný basketbalový náhrdelník vnesl radost do Her v Barceloně 1992. Soupeři nekladli odpor, s otevřenými ústy zírali na akce rozesmátých idolů, hlavní starostí byla společná fotka. Profesionálům z nejlepší světové ligy povolila účast Mezinárodní federace až v roce 1989, ti si pak turnaj proměnili v báječný večírek, Tým snů i s polovičním úsilím vyhrával zápasy v průměru o 32 bodů.
Hrdá Freemanová
Australská atletka se stala symbolem olympijských her v Sydney 2000. Na slavnostním zahájení byla poslední členkou štafety s pochodní, později na témže Olympijském stadionu vyhrála závod na 400 metrů, což se žádnému jinému sportovci nepovedlo. Její zápis do historie byl ovšem ještě zásadnější: jako Aboriginka, tedy původní obyvatelka Austrálie, dávala své kořeny často na odiv a upozorňovala na křivdy spáchané Australany na původním obyvatelstvu. Po doběhu do cíle v kombinéze s kapucí přes hlavu těžce usedla na dráhu – a publikum celou dobu aplaudovalo vestoje.
Místo sebevraždy double
Britská běžkyně Kelly Holmesová se ve 34 letech zařadila mezi hrdiny aténské olympiády 2004. Po triumfu na osmistovce dokázala po čtyřech dnech vyhrát i finále na 1500 metrů. Toto „double“ před ní zvládly jen Mastěrkovová (1996) a Kazankinová (1976). Až rok po famózním úspěchu Holmesová přiznala, že 14 měsíců před Hrami uvažovala kvůli sérii zranění o sebevraždě a schválně se řezala nůžkami do rukou! Za každý den ztracený vinou zranění jedna rána. „Myslela jsem, že jsem pomalá jako nikdy,“ vysvětlila pak Holmesová.
Pád Dream Teamu
Tři údery zlomily před čtyřmi lety v Aténách americký basketbalový výběr a zhroutily nedobytnou říši značky Dream Team. Tehdy účast odmítlo 14 hvězd NBA a na Hry přiletěl nejmladší a také nejslabší výběr za 12letou historii „Týmu snů“. První direkt do amerického sebevědomí zasadili ve skupině průměrní Portorikánci (73:92), potom Litevci (90:94) a v semifinále pozdější šampioni z Argentiny (81:89). „Myslí si, že mohou chodit po vodě a zasmečovat přes jakéhokoliv soupeře. Tenhle arogantní postoj amerického basketbalu by už měl skončit,“ psal deník New York Times.
