Má to snad zabalit jenom proto, že už měla mockrát narozeniny? Všem, kdo si myslí, že ve svých šestačtyřiceti letech už v reprezentaci zaclání, kajakářka Štěpánka Hilgertová dala na Světového poháru v Troji odpověď. Dojela třetí a po čtyřech letech tak posunula věkový rekord nejstarší závodnice na stupních vítězů.
Tak jste zase přepsala historii, že?
„No fajn. Spousta lidí mi fandí, ale taky se setkávám s tím, že mě za to spousta lidí odsuzuje. Takže jsem ráda, že jsem jim dokázala, že i když nepatřím mezi největší favoritky, jsem schopná v desítce jezdit. Když člověk v desítce je, tak šance na medaili existuje. Je to vidět ve všech kategoriích, finále mívá rozdílné úrovně, je potřeba bojovat.“
Věřila jste, že to vyjde na stupně?
„Už jsem si říkala, jestli to není moje prokletí posledních let, že se mi v těch svěťáccích nedaří. Byly závody, se kterými jsem byla spokojená, naposledy třeba loni v Čuňovu. Zajela jsem super finálovou jízdu, ale tam ta úroveň byla tak dobrá, že to stačilo jen na čtvrté místo. Teď jsem za medaili hrozně ráda, protože úroveň byla kvalitní, porazila jsem spoustu holek, které jsou v tuto chvíli v rankingu už nade mnou. Jsem ráda, že to vyšlo, o to víc, že to bylo před domácím publikem. Doufám, že si to fanoušci vychutnávají. Bála jsem se, že už to neklapne.“
Napadlo vás při čekání na dojezd soupeřek, že už třeba takový závod nezažijete?
„Ne, to jsem v hlavě neměla. Já si předtím říkala, že mám na to v té desítce jezdit, i když už to nevyjde pokaždé. Ale byla jsem přesvědčená, že to na tu placku asi neklapne, že to bude těsné a ten šťouch mě bude mrzet.“
Zavadila jste o tyčku v bráně číslo šestnáct, stejně jako v semifinále…
„V semifinále jsem udělala chybu, šťouchla jsem na vnitřní tyč a v druhé jízdě jsem to chtěla napravit. A šťouchla jsem na vnější tyč. Klasická já… Říkala jsem si, že si za tohle budu hodně nadávat.“
Byla pro vás domácí závod v Troji jedním z vrcholů sezony?
„Určitě ano, samozřejmě ten největší bude na podzim na mistrovství světa v Americe, ale to je až za tři měsíce. Tohle byl vrchol té první půlky a myslím, že domácí fanoušci si to zasloužili, protože úžasně fandili. Atmosféra je mimořádná a jsem strašně ráda, že jsem se jim tou medailí odvděčila.“
Je tenhle úspěch pro vás injekcí před světovým šampionátem?
„Musím říct, že velká. Měla jsem radost i z šestého místa v Londýně – to byl jeden z důvodů, proč jsem do téhle sezony šla. Chtěla jsem se na tu trať vrátit a zajezdit si na ní. To byl velmi světlý moment téhle sezony a tohle to samozřejmě výrazně převýšilo.“
