PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Barbora Strýcová předvedla Barboru Strýcovou. V tom nejlepším slova smyslu. Na kurtu se zase mohla přetrhnout, mnohokrát upadla na zem, dřela a dřela. A pak ji mrzelo, že jí šancovní duel se světovou dvojkou Agnieszkou Radwaňskou protekl mezi prsty - 2:6, 7:6 (6), 2:6. Vyhrála alespoň kuriózní výměnu, po níž se fandové popadali za břicha.
Byla to možná výměna turnaje. Skončíte na zemi vsedě poté, co vracíte prohoz soupeřky, ta u míče také podklouzne a vsedě zahraje přímo na vás. Co jste na to říkala?
„Jo, to byla dobrá výměna. Viděla jsem ji, když jsem se vyšlapávala na kole. Sama nevím, jak jsem se tam otočila, a kecla jsem si. A vůbec nechápu, že ona hrála přímo na mě. Byla to dobrá show, ale ten zápas mi nevyhrála.“
Ač jste Polku nikdy v kariéře nezdolala, tentokrát šance byla, že?
„Dost mě to mrzí. Bohužel první set jsem nehrála vůbec to, co jsem měla. V podstatě jsem jí ho dala. Snažila jsem se hrát s ní rány, tlačit ji, přitom jsem se v podstatě vybouchala sama. Nehrála jsem pečlivý tenis.“
Co to znamená?
„Připravovat si pomalinku výměny. Nechtít hned zabít balon, to není můj tenis. S ní je to zvláštní hra. Nehraje rychle, to mě nutí pořád do úderů chodit. Jenže na ránu ona čeká, pak ji vyblokuje a dělá si s vámi, co chce.“
Výkon byl ale dost dobrý na to, abyste zápas posunula do třetího setu…
„Ten tiebreak mě měl nakopnout. Ale ona začala hrát najednou první dva gamy hodně aktivně. Tam jsem vlastně nezahrála nic špatně, prohrála jsem svůj servis dvakrát ze shody, což byla velká škoda. Za stavu 0:3 ve třetím jsem začala hrát aktivněji, což je dobře, ale ne pečlivě, což je škoda. Ona své soupeřky hrozně zmate. Najednou nevíte, kdy zahrát ránu, kdy kopec, kdy do toho jít a kdy ne. Je nejchytřejší na okruhu, proto je taky druhá na světě.“
Vy jste na Roland Garros poprvé v kariéře postoupila do 3. kola, po dvanácti letech jste tu vyhrála zápas. Co vám turnaj ukázal?
„Že i tady na antuce můžu nějakým způsobem hrát. A že to je v podstatě jen o vůli a bojovnosti. A o tom, aby mě tenis bavil. I ve svých třiceti se pořád můžu zlepšovat, to je fajn vědět. Nechci říkat, že jsem s třetím kolem spokojená. Ale měla jsem to tu před turnajem 0:11, dvě kola jsou pro mě dobrá.“
A příště už na Roland Garros poletíte třeba sebevědomější…
„Příště budu vědět, že se tady dají vyhrát zápasy a budu malinko víc sebevědomá. Ale kdo ví, co bude příště. Třeba už ani hrát nebudu.“
