Dojemná zpověď Djokoviče: Tenis mi zachránil život, válka dala sílu
Zní to možná jako naivní pohádka o chudém chlapci, který se vypracoval v miliardáře a celosvětově uznávanou osobnost. Přesto přesně takovou cestu přichystal osud pro současnou tenisovou ikonu Novaka Djokoviče. "Tenis mi zachránil život," říká rodák z Bělehradu.
Novak Djokovič prožil většinu svých dětských let ve válkou zničeném Bělehradě. "Ano, válka mi pomohla ke kariéře profesionálního tenisty, dala mi touhu, abych ve sportu dosáhla něčeho velkého," řekl srbský tenista pro deník La Nacion.
"Nikdo válku nechce. Ta jen ničí všechno, zabíjí rodiny, likviduje vše, co jste milovali, devastuje vaší zemi... Tohle všechno napravit zabere strašnou spoustu času a někdy to ani nejde," pokračuje v dojemné zpovědi Srb.
Na těžkém životním období však současná tenisová dvojka přeci jen našla pozitivní aspekty.
"Jedním z mála pozitiv války je to, že spojuje lidi, dává vám sílu postavit se zlu společně, překonat něco, co byste sami nedokázali. Právě to mi dalo energii začít se věnovat tenisu," říká Djokovič.
Šestadvacetiletý tenista přitom neměl pro start své hvězdné kariéry ani ty nejzákladnější podmínky. "Vyrůstal jsem v horách, okolo byly maximálně lyžařské areály, otec si musel půjčovat peníze na můj trénink u lichvářů, bylo to velmi těžké období," vzpomíná vítěz šesti grandslamových turnajů.
"Tenis mi pomohl i po psychické stránce, dal mi strašně moc. V mé rodině ho nikdo předtím nehrál. Když mi byli čtyři, díval jsem se na televizi v restauraci u rodičů v Srbsku. Viděl jsem to všechno a prostě jsem se do toho sportu zamiloval. Tenis mi prostě zachránil život," nepochybuje čtyřnásobný vítěz Australian Open.
"Měl jsem veliké štěstí, že táta věřil mým schopnostem, že mě dokázal podporovat a umožnil mi přístup k lidem, kteří mě posunuli dál a poskytli mi prostředí, ve kterém jsem se mohl soustředit na tenis. Pocházím ze země, ve které bylo téměř nemožné stát se profesionálním tenistou. Díky mé rodině a lidí okolo se mi to povedlo," uzavírá svou zpověď šampion.
