Po úderu boxerem zabil Martin Odložil před osmnácti lety svého otce a slavného atleta Josefa. Za svůj čin byl odsouzen, o čtyři roky byl však syn několikanásobné olympijské medailistky - gymnastky Věry Čáslavské na základě amnestie prezidenta Václava Havla omilostněn. Se svým svědomím však musí žít dál.
Vůbec poprvé promluvil pro média až nyní, kdy poskytl rozhovor Lidovým novinám. „Já zabil svého otce a mámu dostal do blázince. Myslím, že být někde, kde bych se nemusel dívat na následky svých činů a třeba si mohl namluvit, že jsem si trest vězením vybral, by pro mne bylo nejspíš dost jednodušší,“ bojuje s krutou minulostí Odložil.
Jak tragické události ze 7. srpna 1993 změnily život Martina Odložila? „Život už pro mě není výzva k boji s překážkami a nepřáteli, mám dost co dělat sám se sebou. Došel jsem ke zjištění, že největšího nepřítele si paradoxně hýčkám v sobě. Velmi si vážím přátel, kteří se mnou moje příběhy šílenství prožili, a přesto se nenechali zapudit.“
Josef Odložil zemřel na následky pádu na zem po úderu boxerem od vlastního syna. „Kdyby to jakkoli šlo, události bych vrátil. Nezničil jsem přece život jenom sobě, zničil jsem ho třem sourozencům, mojí matce, tátově manželce, jeho příbuzným i přátelům,“ říká syn slavných rodičů.
Pomoc pětapadesátiletému bývalému atletovi nedokázala ani okamžitá lékařská pomoc a převoz do nemocnice. „Dost dlouho mi trvalo, abych si vůbec připustil, že jsem zabil člověka. Myslím, že jsem prožil bolest, snad si umím představit, jak chutná utrpení, ale pocit, který ve mně zanechal rok 1993, s ničím srovnat neumím. Myslím, že musí být neuvěřitelně těžké vyrovnat se s tím, že člověk zabije někoho cizího, ale když to udělá člověku, jehož tvář a život jsou součástí jeho, ať jsou okolnosti jakékoli, vyrovnat se s tím nedá,“ vzpomíná na tragické léto Martin Odložil.
V současné době pracuje syn Věry Čáslavské a otec roční dcerky jako lesník v Jeseníkách, vzpomínky na hrůzné události se mu však stále vrací. A ani vztah s nevlastními sourozenci se mu vylepšit nepodařilo.
„Jiří Voskovec kdysi napsal moc hezkou věc o statečnosti. Že statečnými rozhodnutími člověk roste, zatímco těmi ostatními se křiví a zmenšuje. Já nebyl ani na pohřbu vlastního otce, jeho dětem jsem se nikdy neomluvil, nepodíval do očí. Zvláštní, tak stateční rodiče, a vychovají takového zbabělce. Ne, nestýkám se s žádným sourozencem," zpytuje svědomí Odložil.
„Nikdy jsem nechtěl svého otce zabít, ale už to nemůžu vzít zpátky. Tolikrát už to vypadalo, že si mě ďábel vezme, ale ten pánbíček je horší než tehdejší prezident Havel. Pořád mě tady nechává se na sebe koukat,“ uzavírá svůj tragický osud Martin Odložil.
|
Josef Odložil se vydal za svým synem na diskotéku u Cimbury, aby mu pomohl s přípravou na reparát na maturitu. Vzájemné setkání však vyústilo v hádku. |
