8°C
Reprezentant Barák otevřeně: O krachu, porodu i zrušené svatbě. Kdy proběhne?
Dívá se na líc i rub tohoto rozporuplného světa ze štace u jezera Lago di Garda. Má své charisma kluka z Příbrami i nevšední úsudek, ale nehraje si na rozumbradu. Povídat si s Antonínem Barákem (25) je, jak by řekli Italové, benissimo. Fajn!
Středopolař nároďáku žije přestupem z Udine do Verony. Tříměsíčním synkem Toníkem, veselkou s rozkošnou snoubenkou Nikolou a také neblahými následky čínské chřipky.
Tři góly v šesti zápasech italské ligy. Start do sezony máte jako z partesu.
„Ve Veroně začíná něco nového. Je to nový tým a začátek se podařil všem. Jasně že jsem rád, že se to povedlo i mně. Čísla jsou důležitá nejen u útočníků, ale i u záložníků. Prodávají hráče a posilují jeho pozici v týmu.“
Verona vás má na roční hostování z Udine s opcí na cirka dvě stě padesát milionů korun a vy si o její dres říkáte hodně hlasitě.
„Ale já už jsem hráč Verony. Ta opce je povinná. V Itálii se to totiž v téhle složité době tak dělá kvůli účetnictví a finančnímu plánování klubů. Chtějí mít jistotu. Přestup bude příští léto, ale už mám ve Veroně smlouvu na čtyři roky.“
Tak takhle je to. Čili máte za sebou další stěhování. Z Udine přes celou Itálii do Lecce a teď do Verony. Platí i v Itálii to české, že je lepší vyhořet než se stěhovat?
„Stěhování nenávidím a odnesla ho moje přítelkyně, která všechno zařizovala. Do Lecce to bylo ještě celkem v pohodě, protože jsem šel jen na půlroční hostování. Stačily dva kufry, byl jsem tam a pak se to vyřídilo postupně. Do Verony to bylo ze dne na den, a zase to odnesla partnerka. Bylo to dost složité, ale na druhou stranu se přitom doma spousta věcí vytřídí.“
Udine, Lecce, Verona. Italskou botu máte v malíčku. Kde je to nejlepší?
„Všechno má své kouzlo. V Udine to bylo kousek do hor a k jezerům. V Lecce je nádherné moře a proti Udine úžasně otevření lidé. Na jihu je jiná nátura než na severu, který má blíž k Rakousku a Německu. No a Verona je krásné město a bydlíme u Gardského jezera.“
To je moc hezký kousek země a z vás se zřejmě stává po třech letech Ital. Patří k tomu i změna účesu? Italsky dlouhé vlasy?
„Ono je to takhle. Odmalička jsem je měl vždycky krátké. Mamka mě od dlouhých zrazovala i teď. Říkala, že budu vypadat jako blbec, protože je mám husté a budou se mi dělat kudrliny. Řekl jsem si, že to zkusím, ale nevím, jak dlouho mi to vydrží. Popravdě řečeno, nejsem až úplně takový, že bych si pěstoval nějakou image.“
Čili vás tříměsíční syn Toník může vidět zase ostříhaného. Jak se má k světu?
„Má a moc. Je zdravý a máme z něj obrovskou radost. Od začátku těhotenství bylo všechno super a v pořádku. Těším se, že už na něj budu mít víc času. Byl tam přestup, hledání bydlení, to stěhování. Přítelkyně byla s malým čtrnáct dnů v Česku, a když se vrátili, já jsem odjel na nároďák. Těším se moc na Vánoce. I když Toník z nich ještě nebude mít úplně rozum, bude s námi nový človíček.“
Narodil se vám za nevšedních okolností. Vzpomenete si ještě na to, jak jste začátkem srpna spěchal k porodu z televizního studia od komentování fotbalu?
„Docela přesně. Byli jsme s partnerkou na obědě a tam jí začaly kontrakce. Lehké. Řekla mi, že je to v pohodě, abych do televize klidně jel. Zhruba v šest hodin už byly ty kontrakce těžší, ale zase mi řekla: Jeď, určitě ještě máme několik hodin času. No a pak jsem měl večer během prvního poločasu ve studiu telefonát, že budeme rodit. Tak jsem jel a stihl jsem to.“
Svatbu ovšem ještě ne. Měli jste ji naplánovanou na květen, ale zrušil vám ji koronavirus. Máte nový termín?
„Máme, ale nechci říkat kdy. Bude to příští léto a lidé, kteří nám ji zařizují, nám i při změně vyšli ve všem vstříc.“
Když jsme u koronaviru, během první vlny jste měl pochybnosti o významu roušek. Teď se mluví o druhé vlně. Co si o tom myslíte, když jste po říjnovém zápasu reprezentace na Kypru musel do karantény?
„Byl jsem bez příznaků. Ano, říká se tomu druhá vlna, ale mně to přijde relativní. Nechci nic zlehčovat, ale mluvilo se o ní přece už v květnu. Všechny zprávy jsou negativní, skoro žádná pozitivní. Mám na to svůj názor a s přítelkyní jsme se domluvili, že si je nebudeme pouštět do hlavy, ale jsou věci, které mě mrzí.“
Povídejte.
„Jsou tady omezující vládní nařízení, která podle mě nejsou úplně šťastně nastavená. Mám třeba kamarády, kteří vlastní restaurace a krachují. To mě mrzí, jsem z toho smutný a je to na zodpovědnosti této vlády. My to ale nevyřešíme.“
