Úterý 16. dubna 2024
Svátek slaví Irena, zítra Rudolf
Oblačno, déšť 10°C

Exkluzivní zpověď syna (15) Karla Rachůnka (†32): Aby byl táta nahoře pyšnej. Oba tátové!

Autor: Tomáš Pokorný

Sedí za počítačem v dalekém Anaheimu. Právě na bránu tamních Kačerů jeho táta Karel Rachůnek (†32) před 24 lety vypálil svou první střelu v NHL. Matěj Rachůnek (15) teď v Kalifornii čichá k zámořskému hokeji a vypráví o svém snu – taky zakusit nejlepší ligu světa…

Nebýt letecké katastrofy v Jaroslavli, od níž dnes uplynulo 12 let, možná by Rachůnek junior zrovna poslouchal otcovo vyprávění, jak zkoušel vyzrát na gólmana Ducks Guye Heberta (56).

Žel, slavný bek stihl synka sotva postavit na brusle. Víc mu diletantismus ruských aerolinek nedopřál. Mládežnické týmy pražské Slavie, českobudějovického Motoru nebo Kladna prošel už pod dozorem dalšího mistra světa z roku 2010 Petra Vampoly (41), Karlova kamaráda, o kterém Matěj mluví jako o tátovi. Aby ne, když je osud svedl dohromady s vdovou Kateřinou (43), před čtyřmi lety se vzali a kromě Matěje a Rachůnkovy dcery Kačenky (13) mají ještě Aničku (8). A Matějovi přihráli nápad vyrazit na zkušenou za oceán…

Matěji, proč jste se rozhodli, že v 15 letech zkusíte Ameriku a proč zrovna Anaheim?

„Já se v předloňské sezoně herně docela zvedl, jenže pak jsem se zranil. Původně jsme měli v plánu, že bych to šel zkusit do Švédska, ale to neklaplo a taťku s mamkou napadla Amerika. V květnu jsme tam byli celá rodina na dovolené, já se zúčastnil výběrového kempu a vzali mě.“

Co to obnášelo?

„Bylo tady asi třicet kluků, hrály se zápasy, trénovalo se, trenéři vybírali asi půlku. Měl jsem samozřejmě radost, že ukázali i na mě.“ 

To se nedivím, nepletu-li se, jedná se o jakousi akademii Anaheimu, týmu z NHL.

„Ano. Oficiálně se to jmenuje Anaheim Junior Ducks do 16 let a hrajeme nejvyšší ligu v tomhle věku. Pak už vás musí vybrat do nejvyšší juniorské ligy USHL. Takže mě čeká nejdůležitější rok v kariéře. Ale nejde jen o hokej, kdyby to nevyšlo, pořád jde o školu, angličtinu…“

Jak se v takovém Anaheimu kloubí škola s hokejem?

„Vlastně celé dny trávíme na stadionu. Každý den máme dva tréninky. Pro školní potřeby jsou tam tři učebny, kde sedíme se spoluhráči a učíme se přes počítač online s učitelem na dálku. Kromě pátků, kdy už většinou vyrážíme na víkendové turnaje. Těch máme dvanáct napříč Amerikou, takže poletíme například do Dallasu, do Pittsburghu. Školní úkoly tam musíme zmáknout na hotelu.“

Máte za sebou první měsíc, jaký pozorujete rozdíl mezi mládežnickým pojetím hokeje u nás a v Americe?

„Amerika a Česko je prostě rozdíl ve všem. Každopádně, trenéři jsou tady do své práce totálně zapálení, řekl bych, že se v ní přímo vyžívají. Určitě to bude dáno i podmínkami, platem... Chystají různé individuální tréninky atd. Člověk cítí, že perspektiva zlepšovat se je tady vysoká. Trenéry máme celkem tři a jsou úplně zlatí ve všem. Dneska na mě na tréninku jeden asi třikrát houkl česky. Byly to teda sprostý slovíčka. Že prý jim nezbývá než se naučit česky, když já nechci rozumět jejich pokynům v angličtině.“ (smích)

Rozumím. A jak na tom s angličtinou jste?

„Bydlím v americké rodině mého spoluhráče a ta mě pochválila. Já v angličtině koukám i na filmy. Chvilku mi tedy trvalo, než jsem se rozmluvil, a ještě uvidíme, co ve škole. Určitě mám furt co zlepšovat.“

Žádného českého parťáka tam asi nemáte, že?

„Ne. Ale v klubu, byť ne přímo mě, trénuje Láďa Kohn (bývalý reprezentační útočník – pozn. red.). Ten mi s přesunem sem pomáhal, s tátou se znají. Takže jemu patří velký dík. A do Ducks teď přesídlil z Floridy Radko Gudas. Jeho styl se mi líbí.“

Máte rád tvrdší hru?

„Táta po mně chce, abych byl hodně defenzivní a fyzický hráč. A mě to vždycky bavilo, bránit, hrát do těla…“

Takže to je vaše přednost?

„Nevím. Táta by určitě řekl, že mám dobrou střelu. Což snad mám. Na druhý straně bych měl zapracovat na dynamice, musím zrychlit. V tom by mi zdejší menší hřiště mohlo pomoci.“

Co od roku v Anaheimu očekáváte?

„Že až přiletím zpátky do Česka, budu lepší člověk. Víc vyspělej, samostatnej. Ale chtěl bych se samozřejmě zlepšit hlavně v hokeji, aby někde tam nahoře na mě mohl být táta pyšnej. A Peťa taky. Oba tátové.“ 

Stejně jako táta Karel jste obránce. Už jste se setkal s tím, že by vás někdo srovnával?

„Asi jo. Ale já nechci, aby mě lidi měli rádi kvůli tomu, co dokázal můj táta. Nemám rád, když mě s ním někdo srovnává.“

Jeho hokejové umění, počítám, znáte z videozáznamů?

,,Samozřejmě. Jak vysklil plexisklo s Arťuchinem, to byla paráda, to bych taky někdy chtěl. Po zápase v rozhovoru pak říkal, že to byl příjemnej pocit, a tomu teda věřím. Navíc po tom všem, co tomu na šampionátu předcházelo…“

Kolikrát jste viděl jeho nejslavnější gól v semifinále zlatého MS 2010 proti Švédům?

„To jsem si pouštěl už jako malej. Vždy jsme si dělali srandu s Peťou, že kdyby jeho tenkrát nevykázal rozhodčí z buly (místo Vampoly ji nakonec zahrával Klepiš – pozn. red.), tak jsme prohráli.“

Když se o rok a půl později stala ta hrůza v Jaroslavli, nebyly vám ještě ani čtyři roky. Máte nějaké záblesky vzpomínek na taťku?

„Nějaký záblesky tam jsou. Vybavuje se mi, že jsme měli ve Zlíně barák, v ložnici byl červený koberec… Táta tam sedí nebo leží v posteli, já běhám kolem a on mě láskyplně okřikuje, ať tam nelítám, že si namelu.“

Asi vám o něm hodně vyprávěla mamka a Petr, který vás vychovává jako vlastního syna…

„Ano, fotky, videa. Ukazovali a říkali mi všechno. Tehdy jako tříletej jsem z toho, co se stalo, samozřejmě neměl rozum. Vím, že mamku to pochopitelně hodně vzalo…“

Zdrtilo to všechny, kdo kluky znal, natož ty nejbližší. Ale vybavuji si, že vaše maminka mi přišla ohromně statečná a silná.

„A hodně ji podpořil Peťa. Nakonec se dali dohromady a já jsem za to strašně moc rád. I když spolu občas máme půtky, protože jsme oba tvrdohlaví, tak ho mám hrozně rád a obrovsky si vážím toho, co pro mě všechno udělal. Nebýt jeho a mámy, určitě nejsem tam, kde jsem.“

Jaký je Petr jako hokejový guru, co vám vštěpuje do hlavy?

„Jako trenér je hodně přísnej. Ne vždy je to na něm vidět, ale vím, že to myslí dobře. Snaží se, abych byl dokonalej hráč. Ale hlavně se snaží, abych byl správnej člověk, abych měl dobrej základ do života. A ten jsem, myslím, od rodičů dostal. Z Ameriky jim domů volám každý den, jsme pořád v úzkém kontaktu.“

Táta Karel válel za Ottawu, NY Rangers a New Jersey. Měl jste odmala oblíbený tým?

„Ani ne. Ale často jsme lítali jako rodina na Floridu, takže podprahově asi fandím Tampě.“

A co váš hráčský vzor?

„Nikoho jsem asi vyloženě jako vzor neměl. Když už, tak asi tátu. Oba. Od každého něco.“

Ten biologický odehrál 371 zápasů v NHL. Je to váš sen, aby se v ní znovu objevilo jméno Rachůnek na dresu?

„V NHL si chce zahrát asi úplně každej hokejista, takže ano. Ale ta cesta je strašně dlouhá a ještě to chce hodně hard work.“

S tátou Petrem před odletem na zkušenou do USA
S tátou Petrem před odletem na zkušenou do USA