Sedmkrát v řadě mezi MMA profesionály neprohrál. Bojovník Oktagonu Miroslav Brož v 35 letech drží bilanci 15 výher a tří neúspěchů, prošel KSW i RFA. Sportu se věnuje prakticky celý život, ještě předtím, než vstoupil do klece, patřil k nejnadanějším hokejovým brankářům v Česku. „Hodně mi to pomohlo v MMA. Nesl jsem zodpovědnost za celý tým. A když teď dostanu do držky, tak opravdu jen já,“ vypráví v podcastu Fight! Vyjádřil se také k osobním problémům a jak ho z nich vytáhla protestantská víra. Proč odešel ze Slavie, koho připravuje pro NHL, co zranění a kdy hodlá končit?
„Chlastal jsem, pral jsem se, podváděl jsem… Pak už nechcete zklamat Boha ani lidi kolem,“ vykládá bez příkras Miroslav Brož v podcastu Fight!
Jeho poslední střet byl zároveň comebackem v rámci organizace Oktagon. Na kartě v pražské O2 areně, kde se rozhodlo o vítězi titulového souboje mezi Patrikem Kinclem a Karlosem Vémolou, se „Inkvizitor“ potkal se Slovákem Robertem Pukačem. Těsný souboj skončil na body ve prospěch českého bijce, s čímž se jeho soupeř nechtěl smířit. Na říjnovém turnaji v Bratislavě se proto oba muži měli potkat znovu, z odvety ovšem sešlo z důvodu Brožova zranění.
Čech uvažoval, že by do boje i tak nastoupil, ale nakonec dal na radu svých trenérů. „Říkali mi: Vyčítal by sis to celý život, praskly by ti vazy, skákal bys tam na jedné noze. Kdysi by to možná šlo, ale teď jsou soupeři tak kvalitní, že už to nejde.“
Soupis zdravotních patálií by v případě silně věřícího protestanta vydal na dlouhý cár papíru. „Já mám urvaný oba bicepsy. Ještě jsem si vlastně na čtyřech místech natrhnul předloktí. Dvanáctkrát zlomený nos, moje uši zažily svý. Čtyřikrát natržený stehenní sval, kolenní vazy, ramena, zlomený ruce... Já bych asi nezápasil, kdybych měl být stoprocentně zdravej,“ usmívá se.
V podcastu Fight! rovněž otevřeně uvažuje nad koncem kariéry. S věkem se zdravotní stav ostrého postojáře zhoršuje, navíc by rád založil rodinu. Jak dlouho ještě vydrží?
Určitou výhodou pro Brože je, že jedno loučení s profesionálním sportem už zažil. V mládežnických kategoriích zářil za Slavii, v klubové hierarchii byl dokonce před Dominikem Furchem, dočkal se nominace na mistrovství světa osmnáctiletých, čímž ze sestavy vyštípal současnou oporu Sparty Jakuba Kováře. Nyní vypráví, proč musel betony brzy pověsit na hřebík a co odstartovalo jeho problémy s alkoholem nebo potyčky v barech.
„Snažím se být dobrý člověk. Nebyl jsem, byl jsem kretén, dělal jsem blbý věci. Byl jsem zhrzenej, pil jsem, hodně jsem se rval. Vrátil jsem se k víře, to mě hodilo zpátky. Bibli mám teď na každej zápas. Pomohla mi změnit můj život k lepšímu,“ popisuje svůj přerod.
V obsáhlém rozhovoru srovnává Oktagon, KSW i RFA, mezi kterými si vybíral. Popisuje, co ho na MMA štve, jak od hokeje přecházel k bojovým sportům i to, které brankáře vychoval pro NHL. Vysvětlil důležitost protestantské víry a také důvod, proč musí v sobotu zápasit vždy až po setmění. „Kluci si dělali prdel, že se tím dostávám na hlavní kartu,“ směje se Brož.
↑↑↑ Poslechněte si celý podcast Fight! s Miroslavem Brožem ↑↑↑