Frankie Ward je jednou z nejznámějších redaktorek na poli esportu. Pracovala na mnoha titulech, včetně BBC. Největší slávy se dočkala díky jejímu působení v CS:GO, zejména pak na Majoru v Katowicích v roce 2019. Rozebrali jsme s Frankie její kariéru, s kým ráda dělá rozhovory a jak se vypořádává s negativními komentáři.
Jak ses dostala do BBC? Studovala jsi předtím žurnalistiku?
„Studovala jsem drama na univerzitě v Birminghamu. V médiích jsem začala dělat, když jsem byla na univerzitě, chodila mezi lidi, začala jsem psát, starala se o rádiovou stanici. Sbírala jsem zkušenosti. Poté jsem se stala producentem, pracovala jsem pro BBC na stanici Channel 4 a následně přešla do Newcastlu. Pak jsem se vrátila k online produkci. Celkově jsem dělala v BBC čtyři roky.“
Byla práce v médiích tvým snem?
„Když jsem byla malá, měla jsem spoustu vysněných povolání, chtěla jsem pracovat v rádiu, dělat různé věci. Moc jsem o tom nepřemýšlela, dokud jsem se nedostala na univerzitu. Tam jsem přemýšlela, co budu dál dělat. Opravdu jsem chtěla pracovat v rádiu, ale potřebovala jsem nabýt pracovní zkušenosti.“
Přemýšlela jsi někdy o práci v gamingu?
„Abych pravdu řekla, tak ani ne. Až v roce 2015, kdy jsem pracovala na Worlds pro BBC, tak jsem začala přemýšlet o kariéře v tomto odvětví. Vždycky jsem hrála hry, ale nikdy jsem si nemyslela, že by pro mě bylo místo, dokud jsem neobjevila esporty. BBC jsem opustila hlavně díky Worlds. Po turnaji jsem začala hledat, kam bych mohla jít dál a narazila jsem na Twitch. Bylo to perfektní. Nějakou chvíli trvalo, než jsem prošla všemi pohovory, ale v létě roku 2016 jsem začala pracovat pro Twitch.“
Bylo pro tebe těžké opustit BBC?
„Byl to hlavně obrovský risk, opustit tu jistotu práce v BBC. Ale byla jsem odhodlaná a moc jsem se těšila.“
Říkala jsi, že ráda propojuješ různá oddělení vysílání mezi sebou, myslíš, že ti to pomáhá u rozhovorů? Přeci jen při rozhovorech spojuješ hráče s diváky.
„Ano, určitě. Chci, aby lidi poznali hráče tak, jak je poznávám já. Proto dělám vše, co je v mých silách, aby se cítili dobře, dát jim dostatek prostoru, ale aby ten rozhovor neztrácel na integritě. To neznamená, že jim nebudu pokládat žádné těžké otázky. Ale nebudu je schválně dostávat do nepříjemných situací, kde se nebudou cítit dobře, například mezi mapami atd.“
Jeden český komentátor říkal, že jeho práce není být s hráči kamarád, že se musí nastavit určitá hranice. Myslíš, že v esportu je to jiné?
„V něčem má určitě pravdu, není naší prací kamarádit se s hráči. Na druhou stranu jsem byla ze začátku velice striktní. Pak mi kolega poradil, že si musím vytvořit s hráči pozitivní pracovní vztah, takže jsem svůj styl pozměnila.“
Proč myslíš, že je ten vztah důležitý?
„Pracuji na mnoha akcích a s hráči se setkávám pořád dokola. Chci, aby si se mnou povídali rádi. Je to sport, ne politika. Jsme zábavní průmysl. Samozřejmě bereme esporty vážně, točí se v tom spousta peněz. Ale chceme, aby si lidé ty rozhovory užívali. Proto jdu do rozhovoru s tím, že se pobavíme, zjistíme něco o hře. Rozhodně nechci, aby bylo komukoliv nepříjemně.“
Máš již tento vztah s hráči?
„Myslím si, že ano. Nejsem s mnoha hráči blízký kamarád, ale snad s každým dobře vycházím. Doufám také, že oni se mnou rádi komunikují. Musím také svůj přístup měnit podle toho, s kým právě mluvím. Nechci hráče dokopávat do živých rozhovorů, mohou být například nejistí se svojí angličtinou apod.“
Byla jsi po nějakém rozhovoru překvapená?
„Když jsem měla strávit celé odpoledne s flushou a šli jsme péct, byla jsem hodně nervózní, protože jsem s ním nikdy předtím rozhovor neměla. Ale bylo to super, flusha je moc fajn.“
S jakým hráčem děláš rozhovory nejraději?
„GeT_RiGhT má vždy dobré odpovědi. F0rest mnoho interview nedělá, ale když už se pobavíme, je to výborné. Nebo NiKo, rozhovory s ním jsou parádní, doufám, že se budeme setkávat více. MIBR byli moc milí, dělala jsem interview s celým týmem a byli velice přátelští. To samé platí pro Team Liquid. NAF v São Paulu je stále jeden z mých oblíbených rozhovorů.“
Je rozhovor po prohře to nejtěžší, s čím se potkáváš?
„Může to být, jsem velice empatická a emocionálně založená. Pokud je někdo na pokraji slz, jsem na tom stejně. Takže rozhovor s kennym po prohře v Katowicích byl velice těžký. Bylo mi ho líto, po mně na něj čekala ještě spousta novinářů. Ale je to moje práce. Dřív jsem byla až příliš ochranářská, například v Katowicích, i v tom jsem se zlepšila.“
Máš nějaké rady pro ty, kteří podobné rozhovory čekají?
„Jste tam pro to, abyste získali z hráčů jejich pocity. Na pozápasové rozhovory, ve kterých onen hráč vypadne, se nepřipravuji. Vím již dostatek informací o jejich cestě turnajem, mám to v hlavě, ale nejdu do interview s připravenými otázkami. Pokud jsou příliš emocionální, rozhovor přerušíme.“
Dnešní období musí být pro freelancera těžké…
„Mám velké štěstí, že mám skvělé sponzory, kteří mi pomáhají se streamováním a i díky nim mohu pracovat z domova. Dodávají mi hardware a dostávám od nich také finanční podporu. Nikdy bych se už nevrátila do klasické práce s fixní smlouvou.“
Řekla bys, že dostáváš více negativních komentářů než tvoji kolegové?
„Nemyslím si, každý dostáváme podobné komentáře, jen odlišné. Viděla jsem negativní komentáře ohledně přízvuku mých kolegů, homofobní komentáře atd. Samozřejmě se musím vypořádat s více sexistickými komentáři než moji mužští kolegové. Nejen na sociálních sítích, ale občas i při streamování. Dokážu si s tím ale poradit. Určitě tak neříkám, že bych se setkala s větší negativitou než moji kolegové.“
