Moc se mu nevěřilo. Dost dobrý nebyl ani pro spoustu fanoušků svého klubu. Jenže Slovácko s posunem asistenta Michala Korduly (40) do hlavní role nešláplo vedle a emotivní chlapík se stal trenérským objevem sezony. Mladý tým v lize zachránil a předváděl s ním i pod tlakem výsledků ofenzivní fotbal s moderními prvky. „Hráče Kordulu bych do týmu nechtěl,“ přiznává bývalý prvoligový záložník, jenž k trenérské profesi směřoval už během hráčské kariéry. Vedl si trenérské deníky.
Proč jste před pěti lety ukončil kariéru? Nešlo to dál ze zdravotních důvodů?
„Ještě jsem někde hrát mohl, ale moje výkony po zranění za moc nestály. V posledním zápase jsme dostali čtyřku v Jablonci a já byl úplně tragickej. Petr Pojezný (ředitel klubu) mi říkal, ať to ještě zkusím v přípravě, ale Svaťa Habanec mi dal šanci zapojit se jako asistent. Píchl jsem do toho vidle a bylo to pro mě jednodušší. Z fotbalu jsem nevypadl a trenéřina mě hned začala hrozně bavit. Sváťovi budu vždycky vděčný, že mě do toho vzal a dával mi v tréninkovém cyklu dost prostoru.“
Hned jste věděl, jak vést tréninky a skupinu hráčů?
„Během kariéry jsem si psal trenérské deníky podle koučů, kteří mě vedli. Ať už v Jablonci Radič (Petr Rada) nebo v Rakousku Nenad Bjelica, který teď jde do Dinama Záhřeb. Něco bylo od pana Paličky, pedanta na taktiku. Za trenéra Soukupa už jsem byl pečlivý, kreslil jsem si obrázky. (úsměv) Něco měl nadčasové, hlavně kolem moderních technologií. Někdy nás tím štval, stejně jako dnes štvu hráče já. Radič, to zase byl tlak, žití s mužstvem, důraz na každý trénink. Furt jsme byli pod tlakem. Přišel do kabiny a nevěděli jsme, co se bude dít. Impulzů bylo moc.“
Další přišel od Slováka Adriana Guĺy, že?
„Jo, ten taky otevíral oči směrem, jakým by se měl fotbal vést. Byli jsme za ním v Trenčíně, kde nastavoval koncepci klubu. Tady se hrálo pořád v rozestavení 4-4-2 a Áďoš preferoval 4-3-3. To byl jeden ze střípků. Další se týkaly detailů kolem tréninkového cyklu. Tohle má moc dobré.“
Věděli spoluhráči, že si píšete tréninkové deníky?
„Ti by se mi smáli. Kdyby se to dozvěděl Dóša (Libor Došek), řekl by mi, že jsem se zbláznil.“
Vy jste trošku cholerik, že?
„Určitě. Před zápasem se Zlínem mě kluci hrozně vyprudili. Jeden nedodržel rehabilitaci, další si spletl čas tréninku. Myslel si, že je v pět a byl ve čtyři. Hodinu před tréninkem má být hráč v kabině a pracovat. On tu nebyl a nebral mi telefon. Myslel jsem, že se mu něco stalo. Do toho přijde Růžena Pašková (velká fanynka klubu) a nese koláčky. Vyletěl jsem, co to znamená, jestli už něco slavíme. Když mužstvo nefunguje, jsem hrozný cholerik. Třeba v poločase v poháru v Jablonci.“
Fotbalem žijete od rána do noci, co?
„Nebaví mě zařizování různých organizačních věcí, ale samotný trénink jo. Na hřišti se cítím nejlíp. Nejvíc trpí rodina, která mě vůbec nevidí. Manželka je hodně tolerantní, jinak by to se mnou dávno nevydržela. Volno skoro vůbec nemám. Jede se pondělí až neděle. Chodím na zápasy mládeže, byl jsem i na naší přípravce. Ta práce baví, když jsou výsledky. Pokud nejsou, jste z toho úplně v pr…“
Jezdíte i za inspirací do ciziny?
„Už půl roku jsem se bohužel nedostal nikam na stáž. Naposledy jsem byl v Dynamu Drážďany. Ten klub mě zajímal, protože má hodně mladých hráčů. Dokud jsem tam nebyl, ani jsem nevěděl, jak je finančně silný a jaké umí udělat transfery. Navštívil jsem Red Bull Lipsko, Norimberk. Chtěli bychom se podívat do Manchesteru United, kam jsme prodali brankáře Matěje Kováře a za Sáďou (Michalem Sadílkem) do PSV Eindhoven. V zimě snad bude na tyhle věci víc prostoru.“
Inspiruje vás bundesligové Lipsko, které rovněž sází na mladé?
„Oni praktikují úplně jiný herní styl než my. Ale všude se dá najít inspirace. I jejich rychlý kontra fotbal se dá využít do tréninku. Zápasy v Plzni a na Slavii nám ukázaly, že na tento level ještě nemáme. Byť jsme byli na Slavii do dvacáté minuty dobří, pak nás zabrzdilo střídání Marka Havlíka. V Plzni zase naše mladá středovka nestačila na Hrošovského s Hořavou, přehrávali nás. Navíc jsme hráli bez několika hráčů základní sestavy. Kompletní bychom byli silnější.“
Nedeptá vás, že Slovácko málokdy investuje do zkušených hotových hráčů?
„Cesta, kterou se klub dal, je pěkná a zároveň těžká. Ale já jsem vděčný, že mi dali Standa (manažer Levý) a Petr Pojezný šanci. Málokdo by do toho šel a málem to nevyšlo. Jasně, že jsem cítil nedůvěru některých lidí. Říkal jsem si, že nebudu nic číst a stejně jsem občas četl. Anebo se to ke mně dostalo. Po podzimu jsme byli v těžké situaci. Jsem rád, že jsem nezklamal.“
Měl byste jako kouč rád hráče Kordulu, defenzivního středopolaře?
„Hráč Michal Kordula by u mě neměl vůbec šanci. Byl jsem dřevěnej, nebyl jsem na pozici šestky schopný konstruktivně rozehrát. Doba byla jiná. Takový Vlasta Daníček je oproti mně daleko konstruktivnější, navíc se pořád zlepšuje. Měl jsem sice vůli po vítězství, srdce, charakter. Ale co se týká individuálních herních činností, to bylo slabší. Sám sebe bych v týmu nechtěl. Už nikde nehraju, ani s klukama na tréninku. Někdo by mi zlomil nohu. (úsměv) Necvičím, jak bych měl.“
Budete tlačit na příchod kvalitního útočníka?
„Tlačit ne. Máme Tomáše Zajíce, který dal osm gólů. Strajky (Filip Kubala) dva, pořád je dorostenec. Někoho přivedete a oba zabrzdíte. Musíme se rozhodnout. Buď budeme věřit v jejich potenciál, že budou kvést. Anebo třeba jednoho prodáme a můžeme někoho přivést.“
Pocházíte z Ratíškovic, stejně jako bývalý prvoligový asistent rozhodčího Antonín Kordula. Jste příbuzní?
„Hodně lidí se na to ptá, ale nejsme. V naší vesnici je spousta lidí tohoto příjmení. Když jsme byli malí, vídali jsme se spíš s jeho manželkou. S Tondou se samozřejmě známe. Když nám mával, nikdy jsme nevyhráli. Viděl jsem ho a hned jsem mu říkal: S tebou zase nevyhrajeme.“
