Žil uzamčený v bublině. Cítil, že se přestal profesně vyvíjet. Z letargie se Bohuslav Pilný vysmýkl příchodem do Příbrami. Načerpal energii, v roli asistenta dostal významné pravomoci při vedení tréninkových jednotek. „Strašně mě to posunulo,“ pochvaluje si kouč přínosnou spolupráci s trenérem Josefem Csaplárem.
Poprvé na sebe narazili v Liberci. Bohuslav Pilný tehdy platil za stabilního člena obranné linie Slovanu, Josef Csaplár za pokrokového kouče. Společně v roce 2002 oslavili zisk mistrovského titulu. Pak se jejich cesty rozešly. Řízný bek se dal na trenéřinu. Vedl Hradec Králové, naposledy Žižkov.
Po odchodu z Viktorie si čistil hlavu, když mu Csaplár zavolal, ať mu jde pomoct s Příbramí. „Za čtyři měsíce jsem získal plno zkušeností,“ neskrývá. V rozhovoru pro Sport nechává nakouknout do příbramské kuchyně a nečeského uvažování hlavního trenéra nováčka FORTUNA:LIGY.
Je specifické spolupracovat s Josefem Csaplárem?
„Rozhodně. Vzhledem ke starostem o synovo zdraví si udržuje nadhled a fotbal chce brát jako zábavu. I mně řekl, že chce, aby se bavili nejenom hráči, ale také my. Samozřejmě je u toho určitá náročnost. Poznal jsem to jako hráč, teď do toho nahlížím z pohledu trenéra. Některé věci jsou hodně, ale opravdu hodně odlišně dělané oproti většině českých klubů.“
To mi vysvětlete.
„Nemohu prozradit všechno, ale v globálu neustále reagujeme na situace v čase. Naprosto odlišné je, jakým způsobem individualizujeme tréninky. Každému ho šijeme na míru. Vymýšlíme, co je potřeba s konkrétním hráčem dělat. V trenérském kruhu se to snažíme pojmenovat, diskutujeme o tom. Vzhledem k šíři realizačního týmu se hráčům můžeme dostatečně věnovat. Vyžaduje to ale náročnou organizaci. Pro mě osobně jde o velký posun dopředu. V klubech jsem dělal tréninky po menších skupinách, ale až takto rozkastované jsem to neměl.“
Jak to snáší hráči?
„Někdy blbě, protože jim nedochází, co se pro ně dělá. Ale samozřejmě tímto způsobem nelze dělat všechny tréninky. Jak se blíží zápas, jsou přípravné boxy zaměřené hodně týmově.“
Má někdo sklon k rebelii?
„To ne, ale někteří koukají, protože nic takového dosud nezažili. Někdy se stane, že klidně neočekávaně přidáme odpolední trénink, což všem nevoní. Do Příbrami přišli hráči ze třetí ligy, z druhé ligy, další na konci kariéry, jiní nepotřební a odložení, a teď vidí, že takhle nastavená práce jim přináší ovoce.“
Vraťme se do období velké říjnové příbramské krize, kdy jste inkasovali ve čtyřech duelech masivní počet osmnácti gólů a nezískali ani bod. Přesto Josef Csaplár působil na tiskových konferencích nesmírně vyrovnaně. Byla to jen póza?
„Ani náhodou. To je přesně ten jeho nečeský přístup. Jinak uvažuje, jinak přemýšlí. I během vysokých porážek se choval stejně jako na začátku sezony. Většina trenérů by takové dardy nesla hůř, Josef byl naopak hodně v klidu. Z trenérského pohledu mě tenhle přístup zaujal. Projevila se jeho zkušenost, která pomohla k relativně úspěšnému závěru podzimu.“
Netlačili jste na něj, aby změnil svoji filozofii a nutil mužstvo k efektivnějšímu způsobu hry?
„Jako že bychom se zatáhli do obrany?“
Asi tak.
(rozesměje se) „Ano, jednou jsme během krize na tohle téma zabrousili. Nejmenovaný kolega nadhodil, že bychom to mohli zatáhnout. Jelikož Josefa znám, věděl jsem, co bude následovat. Nebudu zacházet do detailů, ale došlo na půlhodinovou přednášku. Ne, ne, on nikdy nezmění svoji filozofii. Chce se bavit, i kdyby prohrál 0:10.“
Pouštíte si Csaplárovy tiskové konference?
„Mám informace od syna. Ten je celý nedočkavý, až se záznam tiskovky objeví na příbramském webu. Víceméně všechno hned vím. Asi jako většinu lidí, tak i mě zaráží, jak Pepa na takové příměry přijde. Někdy se ho druhý den i zeptám, jak na to přišel. Prý má velkou slovní zásobu. Mimochodem hláška o námořnících vznikla proto, že si v tu chvíli vzpomněl na nabídku, kterou měl kdysi z Jakarty.“
Viděl jste Csaplára někdy vykolejeného?
„Stane se, že zrovna není ve své obvyklé náladě. Zavře se u sebe, odpočine si. Ale takových situací je strašně málo. Energie má na rozdávání.“
V Příbrami pracujete čtyři měsíce. Změnily vás?
„Nevím, zda změnily, ale strašně mě posunuly. Trénuju čtrnáct let, v poslední době jsem žil ve vlastní bublině. Cítil jsem, že se nikam neposouvám. Najednou mi zavolal Josef, ocitl jsem se v Příbrami a byl najednou nabitý a plný chuti. Člověk se pořád učí a já můžu říct, že v Příbrami jsem za krátkou dobu získal opravdu moc zkušeností.“
Během podzimu Csaplár naznačil, že by v Příbrami mohl skončit. Zacloumalo by to s klubem?
„Problém by to byl, moc si to nedovedu představit. Každý je nahraditelný, ale odchod Pepy by pro příbramský fotbal nebyl jednoduchý. Šlo by o zásah do celkové struktury klubu.“
Na podzim Příbram získala slušných dvacet bodů, přesto jistotu klidného jara ani zdaleka nemá. Jakou očekáváte druhou polovinu sezony?
„Pokud se dáme zdravotně do kupy a jestli přijdou tři noví hráči, zvládneme to.“
Nakolik toužíte po návratu Jana Matouška ze Slavie?
„Nezáleží to úplně na nás. Pro všechny by ale bylo příjemné, kdyby se Honza vrátil. Přiznám se, že i pro mě, jelikož jsem ho v Příbrami už nezažil. Každopádně na jeho příchodu nevisíme. Na start jara by měl být připravený po zlomenině nohy Míra Slepička.“
