PŘÍMO Z TURECKA | Poznal druhou skotskou ligu v slavném Dundee United, které se hodlá vrátit mezi špičku. Pár měsíců stačilo, z rodinného hlediska nemělo smysl tohle angažmá protahovat. Brankář Matej Rakovan (28) se dohodl na dvouletém kontraktu se Zlínem a dnes večer se připojí k týmu na soustředění v tureckém Beleku. I když už asi nikdy nezažije, že by mu třetí gólman leštil kopačky, za návrat do Česka je šťastný. „Člověk si začne vážit toho, co má doma,“ líčí pro iSport.cz zkušený gólman s minulostí ve Slavii či Jihlavě.
Jak se seběhl váš návrat do české ligy?
„Nabralo to rychlý spád. Někdy před měsícem mi zavolal Zdeněk Grygera, jestli mám zájem. Už jsme byli v kontaktu v létě. Tehdy jsem se rozhodl, že zkusím cizinu, něco nového. Teď jsem dostal nabídku, která se neodmítá. Je to pro mě výzva. Chtěl jsem jít zpátky do české ligy. Navíc měl Zlín úspěšný podzim, je to stabilní rodinný klub. To mi imponuje. Budu se snažit pomoct, co nejlíp umím. Jsem rád za tuhle šanci.“
Měl jste i jiné nabídky?
„Byly tam nějaké divočiny. Třeba Polsko.“
To je divočina?
„Pro mě jo, protože to tam neznám. Co mám informace od různých hráčů, musíte vědět, který klub v Polsku vzít a který ne. Nabídka byla hezká, ale tam nikdy nevíte.“
V Dundee jste začal chytat jako jednička, ale pak jste ze sestavy vypadl. Co se stalo?
„Měli jsme ambice za každou cenu postoupit. Ale výsledky byly za očekáváním, byli jsme druzí. (úsměv) Došlo k tomu, že vyhodili trenéra, který si mě tam vzal. Přišel jiný, který si sázel na svoje hráče. Navíc to bylo složité i z hlediska rodiny, máme dvouletou dceru. Byli jsme daleko od domova, čtyřiadvacet hodin spolu. Navíc to nebylo ani moc finančně zajímavé. Za sedm měsíců jsem nebyl prakticky ani jednou doma. Bylo to hodně psychicky náročné.“
Co vám skotská štace dala?
„Byla to pro mě výborná zkušenost, ale nějak jsem si nezvykl. Člověk si váží toho, co má doma. Šel jsem tam, abych se dostal někam dál. Ale za tři čtyři měsíce člověk vystřízliví. Věděl jsem po výměně trenéra, že bude složité dostat se do brány. Naštěstí lidé v klubu fungují hodně profesionálně a hned jsme se dohodli na ukončení smlouvy. Když tam někdo není spokojený, pustí ho bez problémů.“
Jaké to bylo v Dundee?
„Jde o velkoklub s neskutečnými podmínkami. Po Celtiku má nejlepší tréninkovou bázu ve Skotsku. Trénovali jsme třicet kilometrů od města v St. Andrews. Je tam deset hřišť, nová hala na fittness. Když přijdete do šatny, nemusíte mít de facto nic. Jen sprchový gel. Všechno máte nachystané. Vyjedete nahoru, tam jsou snídaně, obědy. Každý hráč z rezervního týmu vám furt čistí kopačky. Mně to dělal třetí gólman. Dal jsem je do kastlíku a on je vyluxoval. To jsem v životě nezažil. To jsem koukal, tohle podle mě nikde jinde není. K tomu mám vtipnou historku. Na prvním tréninku jsem si myl kopačky, kluk přišel a říkal, ať to nedělám. Chodilo na nás šest tisíc lidí, celé rodiny. To bylo hezké. Ale moc se nefandilo, atmosféra byla komorní.“
Jaký se tam hraje fotbal?
„Jak oni říkají „box to box“, od šestnáctky k šestnáctce. Je tam hodně soubojů a góly padají víceméně jen ze standardních situací. My jsme tak dali asi osmdesát procent branek. Já mám souboje rád, ale na mé gusto toho bylo hodně. Rozhodčí absolutně nic nepískají. Strčí do vás, kopnou a nic. Přitom je tam minimum červených karet. To už se fakt musí stát něco vážného. Co se týká taktiky, s Českem se to nedá srovnat. Že by trenér něco maloval na tabuli, to neexistuje. Přijde hodinu před zápasem a řekne tři body: Odvaha, nasazení, vítězná mentalita. Menší rozbor je až po utkání.“
Proč sázejí skotské kluby na české brankáře? V první lize jsou Hladký, Zlámal a Černý.
„Někdy před lety tam bylo víc Slováků. Teď se to trošku obměnilo. Tomáš Černý je v Aberdeenu velká legenda, udělal českým brankářům dobrou reklamu. Možná na tom má zásluhu.“
Nechybí vám zápasová praxe?
„Každý druhý týden jsem chodil chytat za juniorský tým. Naposledy v prosinci. Trénuju a budu se snažit zapojit co nejdříve. S brankářem Dostálem máme kolegiální vztah, myslím, že tam problém nebude. Hrával jsem s Vyhnalem, s Buchtou, s Hronkem. Trenéra Pivarníka znám zatím jen jako soupeře.“
