Jablonec čeká perný začátek sezony. Po letním výprodeji musí realizační tým kádr znovu sehrávat, laťka úspěchů z posledních let je přitom nastavená pořádně vysoko. První zkoušku Severočeši zvládli, Bohemians porazili 2:0, ale o víkendu přijde náročný souboj s pražskou Spartou a následně i první dvojzápas v předkolech Evropské ligy. Jak vidí sílu týmu Petr Rada a proč se úspěch na severu Čech dostavil až pod jeho vedením?
Jak se Jablonečtí poperou s řadou odchodů? Povede se jim stejně úspěšně jako v předchozích dvou sezonách? To jsou otázky, na které odpoví až čas. Partu trenéra Petra Rady trápí ale i zranění, největší potíže mají Severočeši v obraně. Proti Spartě nemůže navíc nastoupit posila last minute Dominik Plechatý, klíčové je přitom sbírat body už zkraje soutěže, což se zelenobílým v předchozích ročnících příliš nevedlo.
Z vašeho kádru odešlo před sezonou pět hráčů základní sestavy. Jak se perete s tím, že na jedné straně jde o výbornou vizitku klubu a na druhé musíte tým skládat znovu?
„Pro trenéra je taková situace samozřejmě nepříjemná. Ale pokud je o hráče zájem a jdou do klubů, které jsou ekonomicky silné, což platí u nás v případě Slavie, Sparty a Plzně, žádný klub se odchodům neubrání. Neplatí to ale jen v Česku, bojují s tím týmy po celém světě. Vizitka pro klub je to každopádně velmi dobrá, všude se teď píše, že o jablonecké hráče je zájem.“
Jablonecký výprodej však není novinkou, že?
„Ne, je to dlouhodobá záležitost. Hráči se dovedou zviditelnit, v klubu panuje domácí atmosféra. Poprvé jsem odchody zažil už před patnácti lety, kdy jsem tady působil poprvé. Určitě nejsem trenér, který by hráčům v odchodu bránil. Byl bych sobec. Každopádně za svou práci v posledních dvou letech se nestydím a jsem rád, že jsem do světa, větších klubů, poslal přes deset lidí. Je to věc, která mě, a vážně nechci poklony, těší na srdci. Možná, až jednou nebudu trénovat, za mnou hráči přijdou a řeknou mi: ‚Dobrý den trenére, jak se máte?', což je pro mě nejdůležitější.“
Teď před vámi stojí nová výzva. Tým musíte v co nejkratší době připravit na ligu a předkola evropských pohárů.
„Letní přípravy jsou krátké, a když vám odejde tolik hráčů, sehrání kádru není lehké. Záleží hlavně na klubu a trpělivosti vedení. U nás by všichni chtěli, aby trenéři odcházeli a bylo o čem mluvit. Když klub zareaguje na nepříznivý vývoj brzy, nevytvoří příjemnou situaci pro trenéra ani hráče. Musíme se pomalinku připravit a posouvat se dál, nový trenér většinou znamená nové čekání a nové sehrání. Každý klub chce výsledky a pokud možno co nejdřív. Když ale máte ve vedení lidi, kteří jsou upřímní a vědí, že trpělivost je potřeba, trenér má daleko lehčí úlohu. Mladí koučové se každopádně derou nahoru, dostávají příležitosti a jsou sebevědomí jak trenérsky, tak mediálně, což je dobře, ale dřív to nebývalo. Asi jde o dovětek dnešní doby. Ke mně už mozek po všech zkušenostech mluví trochu jinak. Teď jsem si přečetl, že proti mně jde v Jablonci čas. Nejde. Proti mně hraje už jen v případě smrti, nikoliv v případě sehrání týmu, nebo jakéhokoliv angažmá.“
A cítíte se v Jablonci dobře? Dostáváte potřebnou důvěru?
„Upřímně jsem se cítil dobře všude, kde jsem byl. I když jsem třeba předčasně skončil… Potkal jsem během kariéry tolik krásných lidí a jsem za ně hrozně rád. V Jablonci jsem už podruhé, mohu tedy své působení hodnotit trochu jinak. Je však potřeba říct, že se lidé v klubu vůbec nezměnili. Za 15 let snad nikdo kromě paní uklízečky neodešel. Celkově jsem spokojený, ale zase se můžeme bavit o výsledcích a trpělivosti vedení. Třeba bude chtít nastavit jinou filosofii… Podívejte, ve fotbale je vše strašně rychlé. Jeden týden jste nahoře, pak tři týdny nic a bum. Jste pryč. Nechcete odejít, když vás to někde baví a vše funguje, ale připravený jsem. Abych ale odpověděl, cítím se spokojeně i s novými hráči, které jsem vybral.“
O kvalitě příchozích hráčů se hodně mluvilo stejně jako o tom, jestli dokážou nahradit osu, která vytvořila nejúspěšnější sezonu v historii klubu. Myslíte, že ano?
„Chtěl bych ujasnit jednu věc. Psalo se, že Jablonec má čich na výběr hráčů. Přestupy jsou však v kompetenci trenéra. Hráče, kteří přišli, jsem chtěl. Chtěl jsem je já, trochu to v médiích vyznívá, že je trenér loutka a nemá zodpovědnost. Debatovali jsme o příchodech se sportovním ředitelem, když ale hráče trenér chce, měl by mít hlavní slovo. Pak je samozřejmě otázka, jestli je klub schopný vyhovět poptávce ekonomicky. Každopádně jsem chtěl mít v týmu Matouška, Jugase, Sýkoru i Kroba, prostě všechny, a proto jsme se na nich s vedením dohodli. Důležité pro mě je, jestli hráč chce do klubu jít. Když váhá, nemá to ani pro jednu stranu smysl. Ale ještě jsem se nesetkal s tím, že by někdo řekl, že do Jablonce nechce.“
Většina hráčů ale přišla pouze na hostování. Není to z hlediska dlouhodobé politiky klubu problém?
„Je, do budoucna určitě. Hráče budeme mít na určitou dobu a pak odejdou, jelikož nejsou naši a ekonomicky na ně asi nedosáhneme. Budeme chtít do kádru zabudovat vlastní mladší fotbalisty, jedním z nich je určitě Dominik Pleštil, navíc s námi trénují dva dorostenci. Každopádně je tu ještě další důvod…“
Jaký?
„Vzali jsme hráče na hostování i proto, že máme ostrou ligu a hned vzápětí evropské poháry. Stát se samozřejmě může cokoliv, nicméně chceme uspět. A k tomu potřebujeme i hotové hráče se zkušenostmi, abychom hned ze začátku nepropadli. Stát se to může i tak, ale se zkušenými hráči je situace jiná. Samozřejmě bych si přál, aby byli hráči, které máme na hostování, naši, ale jsou ekonomicky jinde. Na trhu není situace úplně jednoduchá, chtěli jsme z Teplic Jakuba Horu, ale cena byla neúměrná. Od přestupu jsme ustoupili, i když jsme si ho všichni z realizačního týmu přáli.“
Nejvíc vás asi aktuálně tíží rozpad obrany, že?
„Podle mě je obrana základ a mančaft z ní vychází. Nám se bohužel rozsypala. Slavia je český top tým a odešli jí dva stopeři, kteří byli klíčovou částí úspěchu. Jsou vysocí, robustní a soubojoví… Pro Slavii je odchod Michaela Ngadeua a Simona Deliho nepříjemný v souvislosti s Ligou mistrou. ale pořád mají kvalitní náhradu: Davida Hovorku a Tomáše Holeše, oba mohou hrát na mezinárodním poli. My jsme tím bohužel přišli o hráče, kteří na jaře zahráli solidně. Díky nim jsme byli druhý nejméně inkasující klub. Museli jsme zareagovat, ale bohužel jsou Jakub Jugas a Andrij Tsurikov zdravotně mimo. Prakticky nám zbyl jen Libor Holík. Musíme sestavu vymýšlet, máme Jana Sýkoru a Jana Kroba, který krajního beka sice hraje, ale měl velké kondiční manko. Problém je tak hlavně na stoperu.“
Jak ho vyřešíte?
„Věřím, že Jugas bude v co nejkratší době k dispozici. Nechci brečet, musíme si poradit, hrát bude někdo jiný, ale zásah je to velký. Pro trenéra je vždy snazší, když do týmu nemusí zasahovat a jádro mu zůstane stejné. Na poslední chvíli jsme udělali Plechatého ze Sparty, který je nadějný, v dalším utkání proti Spartě ale nesmí nestoupit, takže problém vyřešíme zase něčím jiným. Fotbal je každopádně pořád jednoduchý, hlavní je hlava a sebevědomí. Musíme si s tím poradit, může se situace otočit proti mně, nedá se ale nic dělat.“
Zdravotně vypadá tedy kádr jak?
„Dlouhodobě jsou zranění David Štěpánek a Vojtěch Kubista, kteří mají problémy s křížovými vazy. Jakub Jugas už trénuje a měl by se co nejdříve zapojit do plného tréninku. Andrij Tsurikov je také mimo, má problémy s přitahovačem. Jinak jsou všichni zdraví.“
Když se podíváme do minulosti, Jablonec dlouho po základní skupině Evropské ligy toužil. Nakonec se úspěch povedl až pod vaším vedením. Co si myslíte, že předtím klubu chybělo?
„To nedokážu úplně posoudit. Tým v době, kdy jsem přicházel, trénoval Zdeněk Klucký. Dlouho jsme spolu pracovali, systém zase nebyl tak odlišný. Věděli jsme, co chceme, šli jsme si za tím a trochu jsme mužstvo nabudili. Byla to zkouška, která vyšla. Sehráli jsme spoustu dobrých zápasů, ale práce předchozích trenérů Zdeňka Frťaly, Václava Kotala, Jaroslava Šilhavého i ostatních byla dobrá. Všichni mají kvalitu, utvořili základ týmu. To, že jsme se nakonec dostali do Evropy, je zásluha všech a v první řadě hráčů. Oni jsou na hřišti a rozhodují, jestli výsledek bude pozitivní. Chtěli jsme hlavně tým přesvědčit, že by neměl hrát jen ligu a chtít Evropu. Měli by mít nejvyšší mety. Když jsem přišel, vytvořil se takový kolektiv, že... Řeknu to jednoduše.“
Povídejte.
„Máte hráče, kteří buď umí kopat, nebo ne. Můžete fotbalisty zlepšovat, pokud jsou mladí, jinak je to ale dané. V Jablonci byl kádr z 99 % takový, že uměl kopat. Šlo jen o to, abychom ho dali dohromady. Realizační tým, vedení a všichni lidé okolo klubu se o úspěch zasloužili. Rodinné prostředí je vždy výhoda. Jsme za úspěch moc rádi, vlastně z něj žijeme doteď. Taková zkušenost nejde zapomenout, což vidím sám na sobě. Evropské zápasy jsem si moc užíval. Bylo by zbytečné, kdybychom teď z nastolené cesty upouštěli. Musíte totiž hrát takových zápasů za rok co nejvíc, právě v tom mají kluby na prvních místech tabulky velkou výhodu. Hrají evropské poháry každý rok a jejich kádr dostává sebevědomí, má nastavenou laťku vysoko a pořád se chce zlepšovat. V Jablonci máme ale hráče, kteří mají chuť, jsou hladoví a chtějí hrát. Otázka je, jestli se to povede hned. Nejde to švihnutím proutku. Jsme šťastní, že jsme vyhráli první kolo, ale výkon nebyl optimální. Musíme na nedostatcích pracovat. Klíčové pro nás budou v této fázi hlavně body, je potřeba jich sbírat co nejvíc.“
