Z hráče, na kterého leckdo nahlížel skrz prsty, se stala kometa fotbalového podzimu. David Hovorka zvládl přesun na Slavii a ve velkých zápasech táhl obranu českého mistra. Na konci října při utkání v Plzni ale skvělou formu rozjetého stopera zastavilo těžké zranění kolena. „Už se do toho pomalu dostávám zpátky,“ hlásí 26letý zadák ve velkém rozhovoru pro klubovou televizi Slavie.
Poté, co Slavii v létě opustila opěvovaná dvojice Michael Ngadeu, Simon Deli, musel Hovorka převzít taktovku uprostřed obrany a plavat. Spolu s Ondřejem Kúdelou, ač jim mnozí nevěřili, zvládl svůj úkol bravurně.
V Lize mistrů si energický stoper troufl na Lukaka, nezalekl se ani kouzel Lionela Messiho. Své defenzivní zákroky ve velkých zápasech prožíval na hřišti podobně, jako když se radují útočníci ze vstřelených gólů. Ač sparťanský odchovanec, získal si velmi rychle srdce většiny slávistických fanoušků.
Hovorka se rozehrál do ohromné formy, přišly i pozvánky do reprezentace, které ale musel odmítat. Nakonec stihl pouze patnáct zápasů. 27. října při utkání v Plzni (1:0) šel ze hřiště v šedesáté minutě kvůli zranění kolena. Následná diagnóza byla neúprosná - přetržený vaz, okamžitá operace a dlouhá rehabilitace. Odhadovaná pauza od fotbalu je šest až osm měsíců.
„V první moment jsem to cítil o něco méně, než při mém předchozím zranění kolene před třemi lety. Ale věděl jsem, že se v koleni něco stalo, už jsem to poznal. Doufal jsem, že je to menší zlo, že to nebude přední křížák (křížový vaz). Nakonec se to potvrdilo na rezonanci ještě ten večer,“ vrací se ke smutnému momentu v utkání na hřišti největšího ligového konkurenta.
Takřka přesně dva měsíce po operaci už mluví pozitivně. Zvládá náročnou rehabilitaci a pomalými krůčky se přibližuje k úplnému uzdravení. „Hlavně chci, aby mě fotbal opět naplňoval, abych mohl znovu vyběhnout na hřiště a zase se na něčem podílet. Ačkoliv to byly jenom dva, tři měsíce, které jsem tu zažil, tak to stálo opravdu za to," vykládá s jiskrou v oku.
Hovorku mrzí, že druhou polovinu slávistického výborného podzimu, kde mužstvo předvádělo skvělé výkony v Lize mistrů a suverénně ovládlo českou FORTUNA:LIGU, sledoval nuceně jen z tribuny nebo od televize. „Hodně mě to žralo. Nejnáročnější pro mě je, když vidím kluky například na Nou Campu, jak nastupují. Koukat na zápasy na tribuně, když s tím nic nemůžu udělat, to je pro mě teď to nejtěžší. Na druhou stranu ale v ten okamžik vím, že to jde, a že ta dřina za to stála a stojí za to i dál," říká.
Ještě ho čeká náročný proces, než začne pomýšlet na návrat do velkých fotbalových zápasů. „Teď jde o to, aby noha byla v klidu, ale neztuhla a rozcvičila se. Začínám posilovat, pomalými krůčky se do toho dostávám zpátky," popisuje svůj aktuální zdravotní stav.
Jakmile to jen trošku jde, chodí do slávistické kabiny a tráví co nejvíc času se spoluhráči, což mu pomáhá při psychicky náročné práci na návratu. Důležitá je i podpora rodiny, nejbližšího okolí i všech slávistických příznivců.
„Ani jsem to nečekal, že mě fanoušci takhle přijmou. Dávalo mi to hroznou energii, bavilo mě to a jsem rád, že se mi dostalo takové podpory. Vážím si toho. Pomůže mi to dát ten správný směr,“ vzkazuje.
SK Slavia Praha
Vše o klubu ZDE
