Nové Bazaly za 330 milionů. Podívejte se, jak vypadá zrekonstruovaný areál
I když Baník už pět let hraje (a dál hrát bude) své zápasy ve vítkovickém vyhnanství, synonymem pro nejpopulárnější ostravský klub jsou nadále Bazaly. A právě do svého domova se klub na začátku roku vrátil takřka ve všech možných ohledech – sídlí tu vedení klubu s většinou zaměstnanců, trénuje tu A tým i některé mládežnické kategorie. A výhledově by tu soutěžní zápasy mohlo hrát baníkovské béčko.
Poslední ligový zápas tu proběhl v květnu 2015. Velkolepého loučení s legendárním stadionem se zúčastnilo přes 10 tisíc fanoušků, kterým zazpíval Jaromír Nohavica, diváci rozvinuli obří choreo a tým i s Milanem Barošem v historických dresech sehrál remízu 1:1 s pražskou Duklou, kterou tehdy vedl Luboš Kozel. Po pěti letech je ostravský klub znovu v kompletně zrekonstruovaném areálu a taky v daleko lepší kondici.
„Je neuvěřitelné, že se dalo v tomto prostoru vybudovat tak odlišné prostředí a zázemí ve velmi krátké době,” říká štábu iSport TV provozní a bezpečnostní manažer Baníku Petr Konderla, který nám spolu s kolegy pyšně ukazuje každý kout nového areálu na Bazalech.
Když Konderla otevře dveře dovnitř stadionu, do nosu ihned praští vůně trávníku a čerstvě položeného tartanu na běžecké dráze po délce hlavní tribuny. Stačí se rozhlédnout a je jasné, že tohle opravdu jsou jiné Bazaly.
Ikonický modrý prstenec nekryté tribuny, která obíhala hřiště ze tří čtvrtin, se smrskl na jednu, zato tu největší část po délce trávníku. Místo změti stánků, buněk a plotů je nová protější tribuna jen jednoduchý, čistý šedivý ochoz. Ze svého kouzla ale nic neztratil.
Bude se tu ještě někdy hrát liga? Zatím spíš MSFL
Nový areál navíc působí na nezaujatého návštěvníka vlastně i vlídněji než jeho legendární předchůdce. Na první pohled ale stejně jako on přímo vybízí k tomu, aby se na něm hrál velký fotbal – jen kdyby se schody osadily místy k sezení.
Tak jednoduché to ale podle Konderly není. „To je otázka spíš na provozovatele, kterým je město,” upozorňuje. „Ale nevím, jestli by to bylo možné. Určitě to není jenom o pár úpravách. Celá infrastruktura je v této chvíli uzpůsobená tréninkovému procesu, stadion by musel odpovídat přísným bezpečnostním podmínkám a to býval v minulosti při parametrech této souvislé tribuny největší problém.”
Variantu ale bezpečnostní manažer nevylučuje. „Nějaká vestavba by byla možná. Do budoucna proč ne?” přál by si Konderla. Čistě hypotetická kapacita současného stadionu by se mohla vyšplhat až okolo 6000 míst. „Ve všech třech sektorech, kterým velikost protější tribuny odpovídá, bylo 6000 sedadel. A na hlavní tribuně je dnes 450 míst,” dodává.
Takové představy jsou zatím v rovině sci-fi. Fanoušci Baníku by se však soutěžních zápasů na Bazalech přece jen dočkat mohli, a to poměrně zanedlouho – pokud vše bude postupovat dobře. Působit by tu mohlo kromě dorosteneckých týmů i třetiligové béčko Ostravy.
„Některé duely B týmů jsou pochopitelně divácky velmi atraktivní. A právě proto si v současnosti při pouhých 450 zkolaudovaných místech zatím v jarní části netroufáme zkusit odehrát je tady,” vysvětluje Konderla.
„Ale věřím, že tu zápasy B týmu budou, i když nevím, jestli už v příští sezoně. Určitě bychom chtěli našim věrným příznivcům ukázat, že prostředí na Bazalech je dál funkční a že bychom tu chtěli něco podnikat. Pracuje se na tom, aby i v protějších ochozech v nějaké části vzniklo opravdové sezení. Dovedu si představit, že v prostoru středového sektoru bude prostor třeba s tisíci sedadly,” líčí svou představu Konderla.
Částka zhruba 330 milionů, kterou město vynaložilo na rekonstrukci areálu se třemi hřišti, se možná na papíře jeví jako vysoká. A to třeba v porovnání s nedávno dokončeným velkolepým projektem akademie a tréninkového areálu v Dunajské Stredě za „pouhých” 14 milionů eur (v přepočtu cca 370 milionů korun), který skýtá jedenáct ploch a dvě hlavní budovy s bohatým fyzioterapeutickým a regeneračním vybavením.
I pokud bychom ale sumám měli stoprocentně věřit, jde o dva zcela odlišné projekty. A to hlavně svým zasazením do prostoru – DAC budoval své centrum na zelené louce na rovné ploše na okraji maloměsta, navíc náklady za stavební práci jsou na jihu Slovenska znatelně nižší.
Na Bazalech navíc nejde jen o tři hřiště – samotný hlavní trávník lze rozdělit do tří menších hracích ploch. Uvnitř hlavní budovy je i hala s umělým povrchem. A především dvě nové tréninkové plochy zasazené do svahu pod Českobratrskou ulicí vyžadovaly pečlivé stavební plánování. „To byla finančně nejnákladnější část rekonstrukce,” tvrdí Konderla. „Přípravy probíhaly ještě ve chvíli, kdy se tu hrála liga. Byly tu sondy, různé vrty, pažení svahu bylo velmi náročné.”
Tým se už zabydluje v nových kabinách
Uvnitř samotné hlavní budovy je pak vše potřebné pro zázemí špičkového ligového klubu. Do prvního patra, kam se dostáváme přes recepci („už se tomu neříká vrátnice,” směje se Konderla), stoupají výtahem či schodištěm kluboví činovníci.
Kanceláře jsou daleko prostornější než na Městském stadionu ve Vítkovicích, nejde ale o nic opulentního. O nevelkou prosklenou kukaň se většinou dělí všichni tři nejvyšší členové vedení – majitel Václav Brabec, jeho pravá ruka, výkonný ředitel Michal Bělák a sportovní šéf Marek Jankulovski. I díky reprezentativnějším prostorům je nyní vlastník Baníku v klubu osobně přítomný častěji než dříve.
Scházíme do suterénu s halou, posilovnou, prádelnou, regeneračními, fyzioterapeutickými a společenskými místnostmi. Zázemí tu v pravém křídle patra mají i další mládežnické týmy a moravskoslezská Regionální fotbalová akademie.
„Nejvíc se oproti minulosti změnil právě rehabilitační proces,” soudí Konderla. „Zázemí celé vodoléčby je velice komfortní, moderní a účelné. U masáží jsme vždy naráželi na to, že šlo o kapacitně velmi malá prostranství, kde masér byl limitovaný nějakým prostorem. Teď už ne,“ těší našeho průvodce.
Na druhé straně podlaží jsou kromě kanceláře pro trenéry i šatny pro hráče áčka. Tady spolu fotbalisté Baníku už dnes tráví nejvíc času. Z kabiny se v době naší prohlídky okolo oběda většinou rozléhá hudba, o jejíž výběr se prý stará především Patrizio Stronati.
Tentokrát je tu ale jen pár hráčů zotavujících se ze zranění včetně Milana Baroše, který odpočívá po rehabilitaci v místnosti pro fyzioterapeuty. A i ti už se na nových Bazalech za pár týdnů docela zabydleli, o čemž svědčí také výzdoba na zdi – vlaječky všech ligových klubů. Ta opavská a sparťanská visí vzhůru nohama.
„Připravujeme branding celých prostorů s fotbalovější tematikou, s výjevy ze zápasů. Celá chodba pak bude dýchat fotbalem. Ještě si musíme ujasnit, co bychom tu mohli mít, ale chceme, aby to bylo čistě baníkovské prostředí,” přemýšlí Konderla.
Už teď je ale znát, že Baník je doma.
Luboš Kozel (trenér Baníku pro Aktuálně.cz): |
Bohumil Páník (bývalý trenér Baníku pro deník Sport v roce 2018): |
Michal Bělák (výkonný ředitel): |
Radek Slončík (šéf mládeže): |
