Je to faul. Byť možná z neobratnosti než ze zlého úmyslu. Ministryně financí Alena Schillerová si rýpla do fotbalistů, kteří prý nemají v těžké době morální nárok na podporu od státu. A vzbudila dojem, že si na ně úředníci posvítí. Zástupci fotbalových „odborů“ namítají, že realita je jinde. Zapojte se do nových diskuzí na iSport.cz. Více ZDE>>>
Až 25 tisíc korun. Pro někoho zanedbatelná částka, pro jiné vítaná pomoc v nouzi. I pro fotbalisty, dokonce prvoligové. Jenže strážkyně státní kasy Alena Schillerová si to nemyslí. Vůbec.
Řeč je o kompenzačním bonusu za problémy způsobené koronavirem, a to pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ). Právě těmi, nikoli zaměstnanci klubů, fotbalisté jsou. Kvůli pandemii nemohou vykonávat naplno svou práci, jsou bez prémií, mnozí přistoupili na snížení mezd.
„I náš finanční a daňový poradce nám potvrdil, že mají nárok o příspěvek požádat, pokud splní podmínky,“ říká Markéta Vochoska Haindlová, šéfka České asociace fotbalových hráčů. „Fotbalisté se v tomhle nijak neliší od podnikatelů,“ připojuje se Tomáš Pešír vedoucí Hráčskou fotbalovou unii.
Jenže i když patřičný zákon prošel parlamentem, není to jen tak. Debatu nastartoval senátor Jiří Růžička, který se zastával lidí s nízkým úvazkem, kteří nemají šanci. Jako matka samoživitelka pracující na dohodu o provedení práce, jako uklízečka ve škole.
„Vedle ní ligový fotbalista: OSVČ, kterému se příjem snížil a o podporu klidně může požádat? Ach jo,“ povzdychl si na Twitteru. Posléze vysvětlil, že to nemyslel ve zlém. „Fotbal mám rád a fotbalistům nic nezávidím. Takových ‚fotbalových‘ OSVČ je mnohem víc.“
Když se na Růžičkův popud na zasedání Senátu 9. dubna rozhovořila ministryně Schillerová, pustila se rovnou na tenký led. Nebo spíš rozbahněné hřiště, do něhož se zabořila až po kotníky. Podle stenografického záznamu, z něhož citoval server warengo.cz, se kostrbatě do hráčů opřela.
„Fotbalisté, no... To už jsem taky dostala pár mailů,“ začala. „Nechám to na těch fotbalistech a na jejich morálním přístupu, jestli si chtějí přijít říct o 25,“ pokračovala. Jaký má názor ona, dala najevo vzápětí: „Myslím si, že by neměli.“
Přijde na vás kontrola!?
Tím podpořila zažité stereotypy a zevšeobecňování á la „Miliony berou“. To by tolik nevadilo, kdyby nezastávala svou funkci. A nevydělovala – byť ne fakticky – skupinu žadatelů.
„Nerada bych vystoupení hodnotila,“ je opatrná Haindlová. „Hráči jsou dotčeni celkovou situací, zaznamenali reálně výrazný pokles příjmů,“ tvrdí. Podle ní mohou podobné výroky pramenit z nedostatečného přehledu. „Je potřeba mít hlubší znalost situace ve fotbale a sledovat kroky klubů. Kdo to dělá, asi pak řekne něco jiného. A všichni bychom se na tom shodli,“ míní Haindlová. „Bylo by dobré si nejdříve zjistit, kolik hráči berou, a pak vypouštět taková slova,“ míní Pešír. „Platy nedosahují ani zdaleka astronomické výše.“
Mezi hráči existují značné rozdíly. A ještě klub od klubu. Vedle skupiny štědře honorovaných, až přeplácených hvězd se po trávnících pohybuje početná vrstva fotbalistů, jejichž mzdy bez prémií jsou na úrovni 20–30 tisíc korun. Týká se to například týmů typu Příbram či Opava. Mladý hráč ve své první sezoně v malém klubu se nemusí přehoupnout ani přes patnáct tisíc. Jakkoli zrovna nejhůř placených fotbalistů by se podle klubových bossů neměly týkat aktuální škrty.
„Je na místě podívat se na průměr a na hráče, kteří berou třeba dvacet tisíc korun, a vzít v potaz, že jim kluby platy snižují. Přišli o bonusy a prémie,“ vybízí Haindlová. Do odhadu, kolik hráčů je na dolní platové hranici v lize, se raději nepouští. „Ale myslím, že jejich počet je vyšší, než si všichni myslíme. Znám celou řadu hráčů, kteří mají dvanáct tisíc korun měsíčně,“ říká však.
„Jsem přesvědčen o tom, že hráči Sparty, Slavie nebo Plzně o příspěvek žádat nebudou, v tom může mít paní ministryně pravdu,“ uznává Pešír. „Ale nějakých osmdesát procent fotbalistů to klidně udělat může,“ soudí. A upozorňuje i na to, že ve hře jsou rovněž druholigoví, případně někteří třetiligoví hráči s profesionálními smlouvami. „Ve druhé lize je průměrný plat 25–28 tisíc. A je to i méně. Pětačtyřicet tisíc hrubého je vysoce nadstandardní plat,“ popisuje.
Projev Schillerové měl ještě jeden háček. Její další slova by si totiž šlo i na základě „presumpce viny“ vyložit tak, že na hráče by si mohly došlápnout finanční úřady. „Je tam pojistka v tom zákoně,“ prohlásila.
„Finančáci“ se podle ní nechystají nikoho „buzerovat“ kvůli daním, ale... „Jestli se tam objeví nějaký fotbalista, a to může být i někdo jiný, někdo, kdo si o tu 25 řekl a pak to z toho přiznání nevypadne, že by prostě byl nějak postižen, tak tam ty nástroje jsou, jsou tam prostě,“ řekla doslova Schillerová.
Byť si fotbalisté „kouzly“ s náklady v daňových přiznáních vysloužili pozornost už dříve, do extrému dovedeno – tohle vypadá jako výhrůžka.
„Takové doby jsou snad už pryč…“ doufá Pešír.
KOMPENZACE V KOSTCE
■ Hráči si jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) sami podávají daňové přiznání, v němž mohou uplatnit buď 60tiprocentní výdajový paušál, nebo skutečné náklady. Platí si sami i sociální a zdravotní pojištění.
■ Jednorázový kompenzační bonus od státu ve výši až 25 tisíc korun má OSVČ alespoň částečně vynahradit ztráty způsobené pandemií koronaviru.
■ Částka 500 korun denně se bude podle doby „postižení“ vyplácet za období od 12. března do 30. dubna. Stanovené podmínky umožňují podat žádost i hráčům.
■ Žadatelé vyplní formulář dostupný na webu finanční správy a finančních úřadech.
Dnešní vydání deníku Sport kupujte na iKiosek.cz ZDE>>>
