Věk je jen číslo, i po čtyřicítce se dá reprezentovat. Jaroslav Drobný se před týdnem na skok vrátil do národního týmu: patřil do čtveřice brankářů rezervního mužstva, které se sešlo pro případ, že by koronavirus znemožnil áčku cestu na zápas Ligy národů do Skotska. „V pozvánku do nároďáku už jsem ani nedoufal,“ říká budějovický gólman v rozhovoru pro iSport Premium. Mimochodem, v neděli má narozeniny. Pokud bude mít na dortu svíčky, napočítá jich jednačtyřicet.
Březen 2017: brankář Jaroslav Drobný je náhradníkem na srazu fotbalové reprezentace. Češi porážejí Litvu i San Marino a sedmatřicetiletý veterán může mít pocit, že už se do národního týmu třeba nikdy nepodívá.
Jenže za tři a půl roku je v reprezentaci znovu, dostal pozvánku do neoficiálního béčka trenéra Davida Holoubka. Do Skotska s áčkem na rozdíl od záložníků Tomáše Malínského s Michalem Sáčkem a útočníků Tomáše Poznara s Michaelem Rabušicem neodletěl, ale nehartusil: „Nevadí, byla to fajn nostalgie. Třeba mi to ještě někdy vyjde.“
Řeč nebude jen o reprezentaci, Drobný promluvil i třeba o přerušené FORTUNA:LIZE či náladě v budějovickém Dynamu, které přibrzdil koronavirus.
Jak vám bylo, když jste se dozvěděl, že se po třech a půl letech vracíte do reprezentace? Ač to byl jen záložní tým, nešlo vám na jazyk gottovské „Letos jsem to opravdu nečekal“?
„Byl jsem přesvědčený, že taková situace už nikdy nenastane. V lize je přece spousta mladších gólmanů než jednačtyřicetiletý Drobný.“
To ano, ale zase jim chybějí vaše zkušenosti.
„Zásadně neberu nezámá čísla, takže když mi zavolal Vozi (Martin Vozábal, generální manažer budějovického Dynama), že se mi ozve trenér Holoubek, myslel jsem si, že si dělá srandu. Znám ho od mládí, tyhle fórky míval natuty.“
Přemýšlel jste dlouho, nebo jste kývnul hned?
„Když mělo áčko trable s koronavirem v září, byl jsem v Hamburku a nestihl bych se vrátit. Teď to bylo jiné, zrovna jsem byl u kamaráda Tomáše Sivoka na Hluboké. Šli jsme si zatrénovat, a když jsme seděli u oběda, volal mi Vozi. Vzal jsem to, reprezentace je pocta.“
I když jste nakonec do Skotska nejel?
„Když už tam jednou jste, samozřejmě chcete jet. Pokud by někdo nechtěl reprezentovat, musel by být absolutní blázen. Každý by chtěl letět do Skotska, ale taky jsme věděli, že jsme jen rezervní tým.“
| Narozen: 18. října 1979 (40 let) Výška/váha: 192 cm/88 kg Post: brankář Kariéra: České Budějovice (1999–2001), Panionios/Řecko (2001–2005), Fulham/Anglie (2005–2006), Den Haag/Nizozemsko (hostování, 2006), Ipswich Town/Anglie (2006–2007), Bochum/Německo (hostování, 2007), Hertha Berlín/Německo (2007–2010), Hamburk/Německo (2010–2016), Werder Brémy/Německo (2016–2019), Fortuna Düsseldorf/Německo (2019), Dynamo České Budějovice (od 2019) Reprezentace: 7 zápasů; účastník EURO 2012 a letních olympijských her 2000 Úspěchy: čtvrtfinalista EURO 2012, mistr Evropy do 21 let 2002, vicemistr Evropy do 21 let 2000 |
Navíc jste měli pouze dva tréninky.
„V neděli v deset jsme měli sraz v Praze, absolvovali jsme testy a po výsledcích se šlo trénovat. Mezitím jsme udělali druhé testy. Rozpustili nás v pondělí večer poté, co hygiena dala áčku povolení, že může letět do Skotska. Trenér Holoubek nám poděkoval a jeli jsme domů. Až na ty roušky a všechny věci okolo koronaviru to bylo fajn.“
Měli jste zajímavou brankářskou partu: kromě vás tam byl o tři roky mladší Tomáš Grigar a mladí Vít Nemrava s Jakubem Markovičem, jenž by podle věku mohl být váš syn. Pikantní paradox?
„Taky jsme kolem toho vtipkovali s Tondou Kinským, který nás trénoval. Oba mladí jsou šikovní, ale ještě se musí hodně učit. Já je neškolil, nechtěl jsem do toho Tondovi kecat. To on byl šéf. V nároďáku mě to po letech bavilo: jako vždycky to tam bylo ne vyloženě na srandu, ale v přátelském duchu. Tak to má být.“
Šla na vás nostalgie?
„Jasně, bylo super podívat se po dlouhé době do reprezentace. Rád vzpomínám třeba na EURO 2012, kde jsme došli do čtvrtfinále. S klukama z tehdejší party jsme v kontaktu dodneška, pořád spolu držíme.“
Vzpomenete si i na svůj poslední zápas za reprezentaci?
„Srpen 2013, 1:1 v Budapešti s Maďarskem. To bylo ještě pod Bílčusem (trenérem Michalem Bílkem). Byl to přátelák, ale v reprezentaci nikdy
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné.
Přihlásit se
