Už je toho fakt plný, přesycený. Život bez fotbalu se Petru Radovi (62) zajídá. Jablonecký trenér nechápe, proč se FORTUNA:LIGA zastavila a žádá srozumitelné vysvětlení. Koukat se dokola na české komedie už ho nebaví. „Homolkovy zbožňuju, ale nebudu se na ně dívat pětkrát za rok,“ podotýká v upřímném rozhovoru pro iSport Premium. V něm nešetří politiky, ani bývalého hokejistu Milana Hniličku, šéfa Národní sportovní agentury. Připadá mu vyhořelý, bez drajvu.
Rozumíte tomu, proč se nehraje?
„Už na jaře se liga regulérně nedohrála, a to kvůli jednomu hráči. To je pro mě i zpětně nepochopitelné. Věděli jsme, že přijde na podzim druhá vlna. LFA rozhodla, že se bude hrát bez lidí a všichni budeme testováni. To se děje dodnes, kluby to stojí peníze. Když se mělo trénovat v šesti lidech, trénovali jsme v šesti. Pak se řeklo, že můžou být dvě skupiny, drželi jsme to na dvě skupiny. Chodili jsme jiným vchodem, než hlavním.“
Přesto je to víceméně k ničemu…
„Přál bych někomu z hygieny, aby přišel k nám na stadion a prošel si ho. Takhle uklizený jsem nikdy neviděl, všude dezinfekce. Paní, co se o to stará, by měla dostat vyznamenání a dělat na hygieně. Na chodbách se dá jíst ze země. Pořád se testujeme, uklízíme. Myslím, že to dodržují i ostatní prvoligové kluby. Všechno plníme a stejně nehrajeme! Ať ze mě někdo nedělá vola!“ (zvyšuje hlas)
Takhle čisto jste neměli ani na vojně?
„To se vůbec nedá srovnat. Drhnul jsem chodby několikrát, ale takhle jsem je nevydrhnul. Nedovedu si představit, že by se ze strany klubu dalo dělat víc. Říkám jedno: Dejme lidem zábavu!“
Vás nákaza míjí?
„Zatím jo. (klepe na dřevo) Jsem nejrizikovější skupina. Když mě to chytne, bude se holt hrát beze mě. Hráči vědí, co mají hrát, mám asistenta. Já mám ještě ten vojenský telefon, vytáčím kolečkem. Když to dostanu, co se dá dělat? Že by mě strčili do pytle a dali někam pryč? To přece nejde. Porušuju jedině to, že ráno vyjíždím v půl páté a může se až od pěti. Teď jsem se asi prásknul.“
Do práce můžete i dřív.
„Fakt? Tak to je dobrý. Nezapínám světla, takže mě nikdo nevidí. Mám čelovku a jedu po tmě, abych neudělal nějaký malér. (úsměv) Chodím i se psem. Mezi obytnými domy s rouškou. Mám krokoměr, abych neušel víc než pět set metrů.“
Jste celkově opatrný?
„Pravidla dodržuju. Máte být od druhého v krámě dva metry? Jde to. Hráčům říkám, ať nikam nechodí.
Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium
Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně
Chci předplatné Premium
Už mám předplatné - přihlásit se
