Když před více než pěti lety přebíral budějovické áčko, byl tým zřícený ve druhé lize a pod dekou vážných ekonomických úspor se mlátil vespod tabulky. Dneska je z Davida Horejše (43) aktuálně druhý nejdéle sloužící trenér napříč profesionálním fotbalem v Česku a Dynamo dokonce sune k pohárovým příčkám. „Když jsem tu začínal, všichni mě odrazovali, že to v provinčních podmínkách nepůjde. Dneska lidi vidí, že Dynamo začíná mít tvář a vyšší kredit, to je pro mě odměna,“ těší ho. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium mluví o koncepční práci, (ne)odvolávání trenérů i dlouhodobých cílech.
Stačilo docela málo, a kariéra Davida Horejše by se zabrzdila už ve druhé lize v polovině roku 2018, po druhém nepovedeném jaru v řadě. Třetí útok na postup mezi elitu vyšel, ovšem hned brzy přišlo další zatřesení jeho pozicí. Jel zrovna s Jaroslavem Drobným ze zápasu Slavie v Lize mistrů... „Vím, že by spousta trenérů chtěla být na mém místě, ale zažil jsem jeden telefonát... Doteď ho slyším,“ začíná vyprávět Horejš.
Jaký telefonát?
„Hráli jsme první sezonu po postupu do první ligy, po jedenácti kolech jsme měli osm bodů a byli jsme poslední. Naposledy jsme prohráli v Liberci a tam nás poprvé aspoň na lávku přijel podpořit Jarda Drobný. V týdnu pak hrála Slavia Ligu mistrů s Dortmundem, já byl špatnej ze všeho, tak Jarda říká: ‚Hele, pojď. Já zavolám Favremu (kouč Dortmundu), ten nám schrastí lístky na zápas a odpočineš si.‘ Tak jsme jeli, říkám si, jak to bude fajn. Zápas skončil, krásný zážitek, sedli jsme s Drobasem do auta a jemu najednou zvoní telefon...“
Kdo volal?
„Jeden trenér, nebudu ho jmenovat, nezlobte se. A říká: ‚Čau, Jardo, hele já teď mám vzít ty Budějovice, tak jsem si říkal, jestli bys mi nepomohl.‘ Já seděl vedle, řídil jsem, všechno jsem slyšel, protože Jarda to měl nahlas.“
Co Drobný?
„Říká: ‚S tím nepočítejte, já přišel kvůli Horynovi, ne kvůli vám. Mějte se, nashle.‘ A položil to. Já nemluvil pomalu celou cestu z Prahy až do Budějek. A pak jsme další zápas hráli s Bohemkou, vyhráli jsme 3:2 a zlomili jsme to. Osm zápasů jsme neprohráli, z toho sedm vyhráli, rupli jsme až na Slavii v půlce prosince.“
Má to nějaké poselství?
„Že když se nedaří, vždycky jste aspoň jednou nohou venku, plno lidí vás tlačí ven. Věřím svým lidem v klubu, své rodině a jde mi hlavně o hru.“
U áčka Dynama jste nyní bezmála pět a půl roku a kromě téhle chvíle nad vámi visel vyhazov i ve druhé lize. Zachránila vás trpělivost?
„Strašná trpělivost. Kolikrát jsem z toho sám byl špatnej. Veřejnost vnímala Dynamo jako ligový klub, ale tenkrát se začínalo hodně šetřit, odcházeli hráči jako Kuba Hora, Honza Vošahlík... Já byl u devatenáctky, když z první ligy vyhodili Luboše Urbana a přišel k tomu pan Cipro. Vzal si mě jako asistenta a my na jaře udělali čtyři body, prostě strašný, blázinec. Už tenkrát jsme
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
