Stárne tak pomalu, že to ani není vidět. Na základní sestavu v Plzni už to sice nebylo, ovšem pro Slovácko je záložník Milan Petržela (37) poklad. V posledních dvou zápasech dal gól (v sezoně tři), rychlostně je na tom pořád lépe než většina obránců. V provinčním klubu pomohl po svém návratu spojit několik partiček a nyní si vychutnává velkou jízdu. „Teď jsme MANČAFT,“ zdůrazňuje s potěšením bývalý reprezentant, jenž bude hrát v Uherském Hradišti ligu i v příští sezoně.
V kabině je Petržela nositelem dobré nálady. Rád šije do druhých a umí přijmout i narážky na svou osobu. Když si během plzeňské štace nechal udělat na hlavě „komedii“, dostal přezdívku Kartáč. Podle „zeleninového“ příjmení je také Celer. „A hodně lidí mi říká Milánku. Protože jsem takovej malej skřet. U nás na vesnici má borec padesát let a furt je pro každého Pepíček,“ líčí rodák z Hoštic-Heraltic v rozhovoru pro iSport Premium.
Jdete rozjetí na Slavii. Berete to jako velký zápas?
„Jasně. Vnímám to tak, že je to naše velká šance ji trošku potrápit. Slavia má v nohách čtvrteční zápas Evropské ligy v Leicesteru, do toho cestování. Minule jsme ji doma porazili. Bylo by dobré, kdyby se to povedlo znova.“
Panuje u vás po úspěšných výsledcích absolutní pohodička?
„Když máte výsledky, odráží se to na celém klubu. V týmu je pohoda, sranda. Máme harmonii. Všichni se víc těšíme do práce, smějeme se na sebe. Nálada je určitě příjemnější, než když se trápíte se záchranou.“
Čemu přičítáte vzestup Slovácka?
„Podařilo se mužstvo stabilizovat. Každý z nás ví, jaký má na hřišti úkol. Čím víc hrajeme pohromadě, tím víc jsme na sebe zvyklí. Přináší to ovoce. Drží se nás i štěstíčko, což je taky důležité. (klepe na stůl) Trenér po nás chce, abychom lítali všude, byli agresivní a každému to znepříjemňovali. V tomto směru asi uvažuje podobně jako kouč Trpišovský. Ale že bychom se přibližovali Slavii a měli se s ní rovnat, to asi ne.“ (úsměv)
Zásadní je zlepšená produktivita, co? Gólů jste moc nedostávali ani v minulé sezoně, tam výraznější posun není.
„Musím říct, že nám to teď docela padá. Góly dávají střeďáci i stopeři, Hofi (Stanislav Hofmann) má už čtyři. To je super. Máme šňůru, vyhráváme i venku. Dřív se tam jezdilo s tím, ať hlavně neprohrajeme. Teď si na rovinu řekneme, že chceme vyhrát. Když se daří, každý má větší sebevědomí.“
Trenér Martin Svědík vás nicméně drží hodně při zemi, že?
„Myslím, že to ani nepotřebujeme. Vůbec necítím, že by v šatně někdo vystrkoval růžky anebo měl nos nahoru. Z toho, jak vysoko jsme v tabulce, si spíš děláme srandu. Sem tam o tom zašpásujeme. Musím říct, že fakt není potřeba někoho krotit, že by nějak moc vyrostl. Ani do médií nemachrujeme. Ono je lepší být v klidu. Víme to, na to jsme dost zkušení. Jak se říká: zajíci se počítají až po honu. A je to pravda.“
Máte opravdu zkušený kádr. I tohle pomáhá v boji s tlakem, zvyšujícím se očekáváním?
„Hlavně si dokážeme říct spoustu věcí z očí do očí tak, jak to cítíme. Na hřišti i v šatně. Nechodíme kolem horké kaše. Máme mezi sebou důvěru. Už nejsme dvacetiletí janci, kteří se bojí a pak pomlouvají za zády. I trenér se k nám chová jako k dospělým chlapům.“
Kouč je náročný, přísný. Dokáže se s vámi spontánně radovat z výhry?
„Není typ, který by v šatně skákal. Ale to víte, že bývá uvnitř šťastný. Dělá i srandičky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
