Derby pražských S? Bitva pro srdcaře! A že jich za 125 let bylo. Ortodoxní sparťan Tomáš Sivok a pravověrný slávista Martin Latka mezi ně patří. „Tenhle zápas se hraje v tranzu,“ shodují se kamarádi z jihu Čech v dvojrozhovoru pro iSport Premium. Dozvíte se, jak na obou stranách prožíval derby František Straka, podrobnosti o jeho slavném motivačním tahu s tatarákem, proč ve Spartě šli po Karlu Pitákovi a jak nejslavnější české derby obstojí v porovnání s těmi zahraničními.
Potkali se v budějovickém áčku, odtud zamířili do nejslavnějších klubů v Česku. Oba pak také v Edenu a na Letné poznali, že jedno utkání se prostě nesmí prohrát. Tomáš Sivok a Martin Latka to bez výhrad přijali za své.
Kdy jste prvně coby kluci zaregistrovali tenhle magický zápas?
Sivok: „Já hrozně brzo, protože táta mě bral na derby už asi od šesti let. Bylo to v době, kdy za Spartu hráli Budka, Frýdek a spol. Pamatuju si ještě zápasy na Slavii ve starém Edenu s dřevěnou tribunou. A pak na Letné ještě s protilehlou tribunou, kde byla dole místa na stání. Táta vždycky narval auto chlapama a vyrazili jsme. Na Letné mě vzal na záda, abych něco viděl. Byl to pro mě pokaždé velký zážitek! Nechyběli jsme ani na slavném utkání Sparty s Barcelonou. Ale jeden velký zážitek jsem měl i s mojí třídní učitelkou z Cetoraze, odkud pocházel Jirka Němec. Od něj jsem vždycky skrz paní učitelku dostával kartičky, což bylo pro mě tenkrát něco neuvěřitelného. Byl to můj idol. Pak jsem ho měl možnost vidět na Perleťovém poháru v Žirovnici, ale styděl jsem se jít za ním pro podpis.“
Latka: „Sivi to měl jasně dané, jezdil na fotbal do Prahy s taťkou. Já jsem to takhle neměl. Derby jsem zaregistroval až v pozdějším věku. Jako dítě jsem tenhle zápas neřešil. Fakt vůbec. Řešil jsem fotbal a fotbalisty celosvětově. Sbíral jsem kartičky, vystřihoval jsem si plakáty. Hrozně se mi líbili Peter Schmeichel a Marco van Basten. Byl jsem docela zaměřený na gólmany. Higuita, Jorge Campos, tyhle borce si pamatuju.“
Tomáši, vy jste měli rodinu rozdělenou do obou táborů. Táta byl a je ortodoxní sparťan, vy jste se potatil, ale starší brácha je fanouškem Slavie. Jak se to může stát?
Sivok: „Brácha přišel do puberty a Kamenice, kde jsme vyrůstali, je spíš město slávistů. No, a brácha se k nim připojil, protože měl kolem sebe kamarády, kteří všichni fandili červenobílým. V Kamenici je i silný fanclub Slavie, který jezdí na všechny zápasy. Jedním z členů byl i můj bývalý trenér ze žáčků. Ale táta je zarytej sparťan a já jsem v tom jel s ním.“
Taťka prý má i sparťanské povlečení.
Sivok: „Táta má úplně všechno sparťanské. I teď musí mít sparťanské peřiny. Myslím, že brácha to udělal natruc. Vzpomínám si na jednu úsměvnou historku. Když jsme hráli se Spartou na Slavii, dával jsem na stadionu tátovi a bráchovi lístky. Táta měl sparťanský dres, brácha slávistický. Venca Němeček, který to viděl, říkal: Chlapi, co má tohle bejt? Jak spolu můžete jít takhle na derby a ještě vedle sebe sedět? Táta mu odpověděl: No, já fandím Spartě a mladej tam hraje, ale brácha fandí Slavii. Venca jen nechápavě kroutil hlavou.“
Martine, jak vy jste to měli doma se Spartou a Slavií?
Latka: „My jsme nebyli ortodoxní sparťani, ani slávisti. Nebyli jsme vůbec vyhraněný. Taťka sice hrál zamlada fotbal, ale neprožíval to. Dělal i hokej, tenis, byl multifunkční sportovec. Hlavně chtěl, abych se, stejně jako Tom, prosadil v Dynamu. A tam jsme měli dost svých problémů, viď Sivi, než se zajímat o Spartu a Slavii.“
Sivok: „Hráli jsme pořád o záchranu.“ (usmívá se)
Jenže pak jste dostal nabídku od Sparty. A následně i od Slavie, že?
Sivok: „Pan Nehoda (hráčský agent) mi po mistrovství Evropy sedmnáctek volal, že má o mě zájem Sparta. Týden na to mi telefonoval pan Říčka (známý vyhledávač talentů, který v současnosti pracuje pro Manchester City), jestli bych nešel do Slavie. Řeknu upřímně: kdyby mi nezavolal nejdřív pan Nehoda kvůli Spartě, možná bych byl ve Slavii. Ale takhle jsem poděkoval panu Říčkovi za nabídku a sdělil mu, že Spartě fandím odmala a že je to můj životní sen.“
Táta by asi nepřežil, kdybyste kývnul sešívaným.
Sivok: „Co by mohl dělat? Mně bylo tenkrát sedmnáct… Ale ze strany Slavie nakonec ani nemuselo dojít k přemlouvání, měl jsem to jasně dané. Pro mě byl přestup do Sparty splněný klukovský sen. Nikdy jsem nepočítal s tím, že bych se mohl do Sparty dostat. Spíš jsem měl jako Laty úkol se prosadit v Budějovicích.“
Latka: „Mně se ozval taky pan Říčka. Může nás těšit, že si nás takový odborník, což ukazuje jeho kariéra, vybral. Ale měl jsem to lehčí, protože si mě vyhlédla, na rozdíl od Siviho, jen Slavia. Nejdřív jsem byl v Edenu v sedmnácti na stáži. Když jsem tam potom přišel už natvrdo, byl jsem zpočátku ve špatné pozici. Poslední týden v Dynamu jsem se totiž zranil a musel na operaci. Takže jsem začínal ve Slavii jako rekonvalescent. Vzpomínám si na velký rozdíl, který byl na trénincích oproti Dynamu v nasazení a v kvalitě.“
A pak jste poznali na vlastní kůži derby. Jak se v kabině pozná, že se blíží?
Latka: „Mužstvo je víc koncentrované. Pro nás i pro sparťany je to prostě největší zápas. Samozřejmě média to už týden před výkopem začínají řešit. Zaznamenáváte, jak se tábory sparťanů a slávistů špičkují.“
Sivok: „Trenéři nemuseli nikoho motivovat. I když Slavia tenkrát neměla dobré období, byla i v tabulce dole, v derby se všechno mazalo a zápasy s ní byly těžké. A také na hranici fair play. Byl to zkrátka zápas, který se nesměl prohrát. A když se hrálo doma, muselo se vyhrát! Hlavně se hrálo vždy v nádherné atmosféře, na tribunách bylo plno lidí, což dnes, bohužel, není možné.“
Vzal si vás některý z mazáků stranou, aby vám důkladně vysvětlil, o co běží?
Latka: „Starší hráči se snaží povzbudit a pomoci. Nejen před derby.“
Sivok: „Přišel jsem do Sparty, když v ní byli Jirka Novotný, Jirka Jarošík, Jarda Blažek, takže jsem tiše seděl a v klidu nasával, jak to kluci hecovali, jak se chovali na tréninku a jak před samotným zápasem.“
Kdo nejvíc hecoval?
Sivok: „Jirka Novotný, Jirka Jarošík, de facto všichni. V derby jsou všichni kluci v tranzu. I ti, kteří se předtím neprojevovali. Pamatuju si, že jsem seděl v křesle a kluci už dvě hodiny před zápasem byli hrozně nervózní.“
Martine, byl jste taky nervózní? Nebo jste si to jako mladík nebral?
Latka: „Já jsem byl zamlada hrozně nervózní. Měl jsem nervozitu z derby, ale i z jiných důležitých zápasů v Evropské lize. Neměl jsem dobré myšlenky. Jezdili jsme před zápasy na hotel a tam jsem si večer před spaním říkal: Hlavně, abych zítra neudělal chybu. A většinou se mi to pak přihodilo (usmívá se). Později jsem se s tím naučil pracovat a byl jsem v hlavě nastavený jinak.“
Vy jste to měl jak?
Sivok: „Podobně jako Laťák. Když jste mladý, nechcete nic zkazit, protože nemáte pevné místo v sestavě. Nejdřív musíte dokázat, že patříte do základu, a pak vám někdo odpustí jeden slabší výkon. Ale když začínáte, nemáte na chybu nárok. A tak přemýšlíte, abyste neztratil balon před vlastní šestnáctkou… Nevím, jestli je to výchovou, ale hrozně to svazuje nohy. Venku jsou kluci už v sedmnácti, v osmnácti mnohem sebevědomější. Jihoameričané, které jsem potkal na zahraničních angažmá, nad tímhle nepřemýšlejí vůbec. Oni prostě hrají. Když udělají chybu, nestresují se tím. A pak se prodají do větších klubů. Kdežto my jsme nervózní.“
Latka: „Asi jsme tak byli vychovávaný.“
Sivok: „Nikdo nesměl nic pokazit. Slyšeli jsme: Nesmíš zkazit, co to děláš?! My jsme v Budějovicích nesměli udělat kličku, všechno muselo lítat vzduchem. Myslím, že dnes už je to jiné a mladší kluci se učí hrát fotbal. Upřímně říkám, že jsem se to učil až venku. Tady u nás to bylo založené jinak. Když jsme v Dynamu ukopali výhru 1:0, fotbal se moc nehrál.“
Seřval vás někdo v derby, že jste na to dodnes nezapomněli?
Sivok: „To ne. I když emoce tam samozřejmě jsou velké. Jenže já jsem měl štěstí. Když jsem byl ve sparťanském dresu na hřišti, derby jsem snad neprohrál. Jednou jsem ho nestihl kvůli poranění křížových vazů a my jsme na Slavii prohráli 1:4. Hrálo se tenkrát na Strahově.“
Latka: „Ani já si nepamatuju, že by mě někdo sjel. Pochopitelně, když se nám derby nepovedlo, vždycky jsme to řešili jako hráči hned v kabině mezi sebou. Trenér do toho nemusel ani zasahovat. Vzduch se čistil okamžitě po zápase.“
Tomáši, když jste se na Letné otrkal, zapojil jste se do bičování emocí silnými výroky vůči Slavii.
Sivok: „Bohužel. Dneska už to beru s úsměvem.“
Tenkrát ne?
Sivok: „Cítil jsem se jako velký sparťan a bral jsem to tak, že hecování k derby patří. V té době jsem byl prostě ještě mladej a trošku hloupej.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
