Hned po triumfu Slovácka v MOL Cupu si zaletěl Petr Pojezný do Barcelony pro vítězství v Evropském poháru dračích lodí. S kamarády a v barvách domovské Ostrožské Nové Vsi. K tomu stihl návštěvu utkání španělské La Ligy FC Barcelona – CF Vilareal (0:2). „Celkem úspěšný týden, ale už jsem v realitě,“ pousmál se výkonný ředitel klubu po návratu s medailí ze Španělska. Bývalý reprezentant v rychlostní kanoistice už má však zase v kanceláři práce až nad hlavu. S příchody a odchody hráčů, s letní přípravou - a hlavně se zajištěním financí na novou sezonu s účastí v pohárové Evropě. Není to jen radost. Spíš starost. Nejen o historické sezoně klubu z Uherského Hradiště vypráví Pojezný v rozhovoru pro isportPremium.
Jak se cítíte po historickém úspěchu Slovácka?
„Vidíme, že některé věci jsou možné…Na druhou stranu je to náročné, protože prostředí v Česku sportu nepřeje. Teď jsem byl ve Španělsku, kde je v úplně jiné pozici. Vezměte si, jaká je doba a Národní sportovní agentura ještě sníží počet peněz pro sport na pět miliard korun. To je skoro likvidační. Tady to všechno začíná. Podpora státu prostě není, což se pak promítá i do podpory kraje a města. Člověk musí vzít to, co je, ale je to málo. V tomto se normálně fungovat nedá. Jsme nekonkurenceschopní. Snažím se systémově držet klub, v rámci našich možností. Český sport jako celek je naprosto nesystémový. Máme květen a na mládež nám nepřišla ani koruna. To je úplně absurdní.“
Je už na chodu fotbalového klub znát, že se všechno zdražuje?
„Je to jako nemoc, která se postupně dostane pod kůži nám všem. Těžce nás doběhne. Je otázka, kam až to dojde. To teď nikdo neví. Zatím není důvod k panice, ale člověk musí být ve všech rozhodnutích obezřetný. Za tu společnost zodpovídám. A kdo mi pomůže? Nikdo. Byl bych šílenec, abych teď nakupoval hráče. V Barceloně stál lístek na ligu sto eur. Za tolik je u nás roční permanentka. Tam přijde na zápas šedesát tisíc lidí. A potom může klub zaplatit hráče. Když mají dát v Česku lidé dvě stovky za vstupenku, nadávají nám jako bychom byli ti nejhorší na světě. Zatím žijeme z toho, že lidé mají sport rádi. Ale půjde to úplně do kytek. Vím, co říkám. Sportem se zabývám a je to průšvih.“
Mimochodem, jak se vám líbil duel Barcelony s Villarealem?
„Já jsem byl unavený ze závodů. Hrálo se až od deseti večer. Barcelona teď hraje takový uspávací fotbal. Když to srovnám s naším pohárovým finále, byla to nuda. Ale samozřejmě to mělo svoje.“
Byl jste po vítězství v domácím poháru naměkko?
„Musím říct, že jo. Už jsem toho zažil ve sportu hodně, nejen ve fotbale. Prožil jsem si i nějaké světové soutěže. Ale v kolektivu je to jiné. Šli jsme si za tím celý rok. Tiše a tajně. Nakonec to vyšlo. Dá se říct, že to bylo až maximum tohoto klubu. Nesmíme se z toho podělat a udržet si stabilitu. O moc dál už asi jít nejde.“
Právě. Co tedy může být další metou?
„Už asi třikrát jsme si říkali, že jsme na stropu. Vypadá to, že žádný není. (úsměv) Mám kamarády, kteří vyhráli olympiádu a pak ji chtěli vyhrát znovu. Motivace je vždycky. Každou činnost chci dělat co nejlépe.“
Jak to prožíval majitel Zdeněk Zemek?
„Ten si to zasloužil snad nejvíc. Je tady patnáct let.“
To je dlouhá doba. Neuvažuje, že by klub prodal?
„Klidně by to udělal,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
