V sedmatřiceti letech se vrátil tam, kde začínal. V Brně už nebude honit Vlastimil Hrubý (37) kariéru. Tu pomalu balí, Zbrojovka ho angažovala do role aktivní brankářské trojky a přesahem k výchově mladých gólmanů. „Z rodinného hlediska je to úplně ideální angažmá,“ libuje si rodák ze Znojma, který se stal jedním z ikonických hráčů Jablonce poslední plodné dekády.
199 zápasů, 199 plechovkových piv. K tomu dres podepsaný všemi hráči, pamětní půllitry se znakem FK Jablonec i „jeho“ číslem 30 a nápisem „Děkujeme za všechno“. S příjemnou zásilkou jako darem od spoluhráčů a vedení klubu, odjížděl Vlastimil Hrubý po osmi letech ze severu Čech. Už se tam může vrátit jen jako soupeř, spíš nehrající gólman.
Přiznejte, co uděláte s téměř dvěma stovkami piv?
„Něco jsem rozdal, všechno se při práci na baráčku fakt vypít nedalo. (úsměv) Byly to plechovky Radegastu. Vezl jsem je autem a dovezl v pořádku.“
Odešel jste z Jablonce na vlastní žádost?
„Prezentovalo se to tak, že jsem neprodloužil. Ale realita je, že nabídka nové smlouvy nepřišla. V dobrém jsme se rozešli a já se vrátil domů. Měli jsme pár schůzek s vedením Zbrojovky a nějak jsme to dali do kupy. Čtyřicet minut od Brna dostavuju dům. Z rodinného hlediska je to úplně ideální angažmá. Sešlo se to nejlíp, jak mohlo. Poslední rok jsem byl v Jablonci sám. Dcera půjde do školy, takže bydleli s manželkou tady, aby si malá zvykla na děti. Teď už budeme fungovat jako normální rodina.“
Jaká bude vaše role v týmu? Jedničkou je Martin Berkovec, dvojkou byl Jakub Šiman.
„Budu v podstatě trojka. S věkem už to klesá. (smích) Normálně trénuju s áčkem a v případě potřeby mám být připravený. Jsem tady, abych vypomohl. K tomu se budu pomalu zaučovat do trénování, kterému se mám naplno věnovat od další sezony. Podrobnosti ještě musíme vyladit. Už poslední rok a půl v Jablonci jsem moc nechytal. Člověk pak přemýšlí, co dál. Fotbal se nedá hrát do padesáti, šedesáti. Ale dělám ho celý život, tak si říkám, proč něco nepředat dál.“
Je znát, že roky nabíhají?
„Troufnul bych si ještě chytat v lize, ale věk samozřejmě znát je. Tělo je opotřebované. Měl jsem velké zdravotní problémy. Sešlo se to tak, že jsem měl špatnou kyčel a vyhřezlé plotýnky. Skoro jsem nemohl chodit. A s tímto jsem rok chytal. Pak jsem si řekl, že to takhle dál nejde. Klukům se začalo beze mě dařit a trenér má zásadu, že v takovou chvíli prostě gólmany netočí.“
Jenže minulý ročník byl špatný a stejně jste se do brány nedostával.
„Trošku jsem doufal, že se tam ještě dostanu. Ale bylo to tak, jak to bylo. Vzal jsem to a nedělal problémy.“
Věděli v klubu, co vás trápí?
„Jo, už v zimě jsme se bavili, co dál. Byla tam nějaká nabídka mimo fotbal, jenže potom z toho sešlo. Na Jablonec ale vzpomínám rád a zdravotní problémy jsem vyřešil. Už vím, jak s tím pracovat. Teď je to v pohodě, musím to zaklepat. I když mě každé ráno něco bolí. Bez toho to nejde. Trenérovi jsem vždycky říkal, že když mu řeknu, že mě nic nebolí, ať mě nakopne. (úsměv) To bych nebyl já.“
Jak se vám jeví mladí spoluhráči? Velký talent má hlavně záložník Michal Ševčík.
„Jo, je dobrej. Po utkání s Grazem jsem ho chválil kamarádovi. Ale bude záležet, jak se bude prezentovat v lize. Je to jiná soutěž než druhá liga. Záleží na něm, jak to pojme. I další hráči tady jsou šikovní.“
