„To jsou zase Rusáci,“ pronese, když mu znovu zazvoní telefon. Trenér Vlastimil Petržela je díky angažmá v Zenitu Petrohrad vyhledávaným respondentem novinářů ze země, která napadla Ukrajinu. A je to také důvod, proč se 69letý kouč ocitá v kontroverzních situacích. „Válku odsuzuju. Paradoxně jsem měl z Ruska nabídku, ale odmítl jsem. Já bych tam dnes nebyl,“ říká. Ve velkém rozhovoru pro iSport Premium hovoří také o svém působení ve Vlašimi i trablech a perspektivě ostravského Baníku. „Musí jít cestou odchovanců,“ má jasno a věří jednomu z nových šéfů v klubovém vedení Luďku Mikloškovi.
Už několik let působíte ve Vlašimi u mládeže, změnila se nějak vaše role?
„Posunul jsem se od malinkejch dětí k těm větším, takže teď působím v roli takového šéftrenéra dorostu. Ve své podstatě mám hlavně odpovědnost za sedmnáctileté kluky, ale je pravda, že jezdíme spolu s devatenáctkou. Jinak se samozřejmě snažím zúčastňovat zápasů, které hraje áčko.“
|
Vlastimil Petržela |
|
Narozen: 20. července 1953 (69 let) v Prostějově. |
Máte u druholigového týmu třeba poradní hlas?
„Ne ne, nepletu se do něj, protože sám jsem to jako trenér nenáviděl. Tak nebudu nikomu radit sám. Samozřejmě se o fotbale s lidmi kolem mužstva bavíme, ale abych říkal, jak by měli hrát, nebo jestli má nastoupit Petr, či Pavel, to nedělám. Myslím, že máme dost fundovaného a šikovného trenéra, Martin Hyský to zvládá, není důvod se mu do toho plést.“
Na druhou stranu, v minulé sezoně jste byli v baráži na dostřel první lize, a nyní Vlašim hraje o záchranu.
„V minulé sezoně se ve Vlašimi hrál nádherný fotbal, doma jsme snad neztratili zápas. Až pak na Teplice v baráži, kam se kluci dostali zaslouženě. Hráli fantasticky, byla radost se na ně dívat i venku. Baráž byla neúspěšná, ale vlastně jsme všichni rádi, protože jinak bychom museli dojíždět kvůli stadionu na zápasy někam do Příbrami. Odešla ale spousta šikovných kluků, takže Martin Hyský musel zase dávat dohromady nové mužstvo. Bohužel v přípravě se zranil Peťa Breda, což je pilíř naší obrany, vlašimský hráč. Držel to tady, bylo to kolem něho poskládaný. A zranil se i Zdeněk Folprecht, který přišel jako konstruktivní záložník. Takže nám vypadli dva klíčoví hráči a přišlo hodně nových, ať už ze Slavie, nebo odjinud. Začátek sezony byl krutý, ale už se dostáváme nahoru, nehrajeme špatný fotbal. A na poslední místo jsme pustili zrovna Slavii, což je paradox. Jsem přesvědčený, že to bude lepší a lepší.“
Změnila se nějak spolupráce se Slavií, když má béčko nově s Vlašimí, svou farmou, ve druhé lize?
„Neřekl bych, protože ve slávistickém béčku hrají úplně mladinký kluci, sedmnáct a plus. Paradoxní bylo, že když se ve Vlašimi hrálo vzájemné derby, tak se to tady málem popralo. Kluci po sobě šli.“
O práci u žáků jste říkával, že vás naplňuje, platí to také u dorostu?
„Vždycky jsem měl rád práci s mladými kluky, objevoval nové hráče. V lize jsem trénoval přes třicet let, to byla strašně dlouhá doba. Dneska jsem s kluky, kterým je od patnácti výš, přicházejí na tréninky ze školy, někteří mi chodí ještě do deváté třídy. Mám je strašně rád, jsem taky trošku jejich druhý táta. V některých zápasech jsem na ně pyšný, hrají velice dobře. Samozřejmě někdy nám to nevyjde, musíme ještě zásobovat devatenáctku, která má málo hráčů, ale tahle práce mě naplňuje a dělám ji rád. S těmi kluky jsem šťastný.“
Chybí vám vůbec velký fotbal, toužíte se do něho ještě někdy vrátit, nebo už to tak necítíte?
„Neřekl bych, že mám touhu se tam vrátit. Když to člověk sleduje a vidí všechny problémy, zase se do toho pouštět… Je to věčný boj. A já byl trenér, který chtěl být vždycky dominantní, mít poslední slovo a o všem rozhodovat – ale taky za to být odpovědný. Takže nevím,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
