Má výraz drsňáka, přitom pověst i chování pohodáře. Kondiční trenér reprezentace i Slovanu Liberec Pavel Čvančara na sebe během podzimu přitáhl pozornost spíše první rolí. Při zápase ve Zlíně se postrkal se soupeřem i rozhodčím a za napadení dostal distanc na dvanáct utkání.
Nekličkuje, uzná chybu, proto přijal trest i klubovou pokutu. „Bylo to neakceptovatelné. Udělal jsem blbost. Už v autobuse jsem si říkal: To jsem ale pitomec. Přitom si myslím, že jsem jinak klidný a uvážlivý člověk,“ přizná třiatřicetiletý expert.
Co se v půlce října ve Zlíně vlastně událo?
„Musím říct, že bytostně cítím, když je něco nespravedlivé. A pak se s tím snažím bojovat.“
Jde o to, jestli to byl tento případ.
„Možná to tak nebylo. Zápas byl vypjatý, zranili Honzu Matouška takovým nešetrným způsobem, bohužel se to přešlo. Prohrávali jsme 1:2, žil jsem zápasem se střídačkou. Byl jsem asi až moc vtažený do utkání. Asi bych neměl, ale prostě žiju s týmem. Je pro mě v tu chvíli všechno, bojuju za kluky, prožívám to s nimi. Maks Talovjerov chtěl sebrat balon, hodit aut, ale Robert Hrubý mu ho před rukama posunul a hodil si ho k sobě. To mě naštvalo, úplně mě rozlítil. Jediná moje myšlenka byla vzít míč a hodit ho Maksovi. Přestal jsem přemýšlet a chtěl ho sebrat Robertovi.“
A začala strkanice. Přitom se s Robertem dobře znáte ze Slavie.
„Jsme
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit