Staňkova zpověď: Nechápu lidi, co nás pasují na třetí místo. Mluví i o Anglii

V brance neuhne před sebevětší šlehou. Aby nemohl chytat? Doktoři nebo trenéři ho musí pomalu přivázat k posteli, aby vynechal zápas. Pečlivě rozebírá soupeře a snaží se posouvat limity aktuální výkonnosti. Na dotazy odpovídal během povídání na soustředění ve španělském Benidormu klidným, tichým a soustředěným hlasem.

Co pro vás znamená výhra v podzimní části novinářské ankety Zlatý míč?
„Měl jsem radost. Ze začátku jsem úplně nevěřil, když mi to říkali, ale samozřejmě je to příjemné. Prakticky to zas tolik neznamená. Když to vyšlo jako článek, přečetl jsem si ho, ale nějak detailně jsem to nesledoval, abych byl upřímný.“

Vnímáte prvenství jako odměnu za výjimečný rok v Plzni?
„Určitě. Asi nejsem jediný, který by si to z našeho týmu zasloužil, třeba Kalvi (Lukáš Kalvach). Je to individuální cena, ale pořád to beru jako celek. Když funguje tým, individuality se mohou ukázat. Tým je u nás na prvním místě. Partu máme skvělou, za jeden provaz táhneme nejenom hráči, ale všichni v klubu.“

Stihl jste se ohlédnout za výjimečným rokem 2022? Titul, reprezentace, Liga mistrů…
„Proběhlo to hodně rychle po sobě. Po titulu hned v červnu nároďák a čtyři zápasy v Lize národů, všechno jsem si uvědomil až mnohem později. To samé letní předkola v kvalifikaci Ligy mistrů. Doběhlo mě to ve chvíli, kdy jsem stál na zaplněném San Siru proti Interu. Tam vás to fakt pohltí.“

Co je mimořádného na Lize mistrů?
„Po zápase v Baku (první duel play off o Ligu mistrů) proti Karabachu jsem říkal, že nám zbývá udělat jeden krok a můžeme znělku Ligy mistrů slyšet na hřišti ještě šestkrát. Ale je to jedna z mnoha věcí. Soutěž má výjimečný nádech, nic víc na klubové úrovni není.“

Jak jste zvládal nabité léto, kdy jste prošli přes tři předkola a ještě museli zvládat domácí ligu?
„Předkola byla ohromně náročná. Pocitově jsem to vnímal tak, že nemáme co ztratit, tak jsme chodili do každého zápasu. Pro klub to bylo ohromně důležité. Ať šlo o zajištění účasti v Konferenční lize, Evropské lize nebo Lize mistrů. V tom to bylo speciální. Ale jak běžely zápasy rychle po sobě, bylo to celkem v pohodě. Náročné na psychiku, ale když hrajete každé čtyři dny, rychle zapomenete na to, co se dělo zápas předtím. Mělo to své plusy i mínusy.“

V těžké skupině jste neuhráli ani bod. Jak jste se srovnával s příděly v brance? Od Barcelony a Bayernu jste dostal doma čtyři góly, venku to bylo ještě horší.
„Nic příjemného to nebylo. Snad jenom jednou jsme dostali dva góly (doma proti Interu Milán 0:2), což vypadalo jako normální výsledek. Padalo to tam hodně, to je asi jediná věc, co mě na Lize mistrů mrzí. Ale byla to zkušenost. Věřím, že pokud se do Ligy mistrů ještě jednou podívám, bude to příště o dost lepší.“

Bude Plzeň připravenější a odolnější?
„Já určitě a kluci také. Pro mě byla Liga mistrů úplně něco jiného, stejně jako pro spoustu dalších kluků. Ale hodně pomůže, když už si to člověk jednou zahrál. Nejde o nějaké obavy, ale u velkých zápasů to bude něco jiného.“

Dalo se velkým klubům čelit líp?
„Třeba na Barceloně jsem byl naštvaný. Nejsem asi jediný gólman, co tam prohrál 1:5, nebo pak 0:4 na Interu. Ale nejsem zvyklý dostávat moc gólů, byl jsem z toho trošku rozladěný. Nejde o to, že by mi někdo řekl: Měl jsi to chytat. Já jsem na sebe přísnější, takže řeknu, že pár věcí se dalo udělat jinak. Jak jsem říkal - pokud ještě dostanu šanci si Ligu mistrů zahrát, bude to o dost lepší.“

Schytali to od vás spoluhráči?
„Takový já nejsem, soustředím se spíš na sebe. Nejsem typ gólmana, co by pobíhal po hřišti a na někoho řval, třeba jako Jordan Pickford