Liga očima fanoušků: bezduchý výkon Baníku. A proč ta nervozita ve Slavii?

Proč ta nervozita? Nemusíme mít strach

Zápas v Liberci se nepovedl. Neviděl jsem tentokrát problém s přístupem, nebylo to tak hrozné jako v Teplicích či Českých Budějovicích. Sešívaní měli dost šancí na to, aby vyhráli, zjevila se však jiná velká bolest Slavie, a to jejich neproměňování. Nabízí se zmínit samozřejmě Olayinku, Zafeirise či Van Burena ve druhé půli za stavu 1:2, nicméně tým si mohl udělat zápas mnohem jednodušší, kdyby své hlavičky z malého vápna v prvních patnácti minutách proměnili Tecl, a především Masopust.

V závěru zápasu Slavia selhala po všech stránkách. Zbytečné vyloučení Olayinky je jedna věc, ale reakci trenérů i hráčů jsem vůbec nepochopil. Rozhodnutí stáhnout jediného zbývajícího útočníka Van Burena a nechat napadat pouze Zafeirise s Ševčíkem nedává smysl. Stejně tak snažit se osm minut před koncem držet míč u rohového praporku a pak se zatáhnout v sedmi hráčích do jedné linie a čekat, jak dopadnou nákopy z hloubky. I v oslabení lze zápas dohrát kontrolovaně a Liberec opravdu není soupeřem, ze kterého by Slavia měla mít takový strach.

ONDŘEJ KREML. 40 LET, VĚDECKÝ PRACOVNÍK

Zábavy málo, účel světil prostředky

Popravdě řečeno, takový průběh zápasu se dal očekávat. Hradec je nepříjemný pro každého. Vedený výborným stratégem Koubkem (zase ta sparťanská historie...) a s fotbalem, který bolí, očekávání zcela naplnil. Rychlou a agresivní hrou, jež nás, nevím proč, překvapila. Také potvrdil, proč je nejtrestanějším týmem soutěže. Varováním pro nás mělo být minulé utkání, ve kterém nám pouze neschopnost soupeře umožnila přežít, a neodejít s vysokou porážkou.

Až do červené karty Kučery jsme předváděli hru s mnoha nepřesnými nebo pomalými přihrávkami, jichž Hradec dokázal využít. Poté přišla klasika, semknutí se mužstva, které dohrává v deseti, a naše trochu stereotypní hra připomínající biliár. Proto také byl výsledek na vahách až téměř do konce. Měli jsme rozhodnout dříve. Pak by trenér nemusel v závěru gestikulovat, aby hráči zpomalili či zklidnili hru. Tentokrát účel světil prostředky a největší radost mně udělala Slavia, která nezvítězila ani darovanou penaltou. Pustí disciplinárka Olayinku do derby? To je hlavolam.

MILOŠ KOLÁŘ. 72 LET, FOTBALOVÝ DŮCHODCE

Hrajte tak, jak se fandí v hledišti!

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Ono se tedy tohle táhne už někdy od podzimního zápasu se Spartou. Zřejmě jsme urazili nějakého fotbalového pánaboha a ten nám to nechává sežrat s plnou parádou. Musím ale uznat, že tomu sami nahráváme. Loni nám šlo štěstí naproti a letos se na nás přilepila smůla. Dostat za zápas dvě takovýhle plundry, to se hned tak nevidí. Jenže co mám asi tak chtít? Bohemka nás sem jezdila brousit, dostávala klepec za klepcem. Ale ta nová už hraje fotbal. A my? Leklé ryby. Čekáme zřejmě, že se soupeři porazí sami. Přijížděli k nám bránit, vždy jsme je mačkali jako citron.

Teď velké nic, čekáme, co se stane. Hele, ať mi nikdo nevypráví, že se neumíme vybičovat, soupeře přehrát. Pánové, slezte z tý hrušky a začněte makat! Nejsem fanoušek úspěchu, nepotřebuju tituly a poháry. Ale musím na hřišti vidět bojovnost, snahu, burcování. To mi prostě chybí. Vezměte si příklad z hlediště, tam vás fanatici povzbuzují až do úplného konce. Tak, jak oni fandí, začněte hrát a bojovat. Je nejvyšší čas.

Čest královně Viktorce!

KOVI. 54 LET, KOORDINÁTOR DISTRIBUCE

Katastrofa. Mám obavy o budoucnost

V Budějovicích dostal i díky čtyřem dalším zraněným stoperům příležitost dvacetiletý Říha, a i když si dal vlastní gól, jeho výkon snesl přísnější měřítko. Jako jeden z mála na hřišti bojoval a snažil se i hecovat ostatní. Tohle byl kromě gólu Fleišmana nejspíš náš jediný světlý moment na jihu Čech. Zbytek byla jedním slovem katastrofa. Předvedli jsme mrtvý, bezduchý a odevzdaný výkon bez, až na pár výjimek, jakýchkoliv emocí. Navíc jsme se přes nepříznivé skóre ani v samotném závěru k žádnému tlaku nedostali.

Budu se opakovat, ale když vidím celkové rozpoložení týmu a jeho složení, obávám se o jeho budoucnost. Po repre pauze nás čeká Liberec, a pokud ani tento zápas nezvládneme, jsme opravdu namočení – nejen vzhledem k losu – v baráži o ligu až po uši. Nedovedu si představit, jak budeme s naším stylem hry a „bojovností“ ve skupině o záchranu válčit o ligovou příslušnost se Zlínem, Teplicemi nebo Pardubicemi, ze kterých touha zůstat v nejvyšší soutěži doslova stříká.

DAVID LIVEČ. 42 LET, VEDOUCÍ PRODEJE

Lišák Jarda Veselý, likvidátor sérií

Když si máš vybrat, kam fakt nechceš jet na zápas, kde domácí musí, tak Štruncáky jsou rozhodně v čele. Klokan tam navíc vyhrál naposledy před olympiádou v Naganu. Jenže Jarda Veselý je lišák a mnohaleté série likviduje na počkání. Bohemka podobně jako v Liberci nechala Plzeň v prvním poločase vyblbnout a pak vzala zápas do svých rukou. Jo, bylo tam trochu toho štěstíčka, ale v téhle jámě ho potřebuješ. A když si míč do vlastní brány srazí Chorý, těší to dvojnásobně!

Nebuďme neskromní, bod by byl dobrej. Obzvlášť poté, kdy šel Káca po nemotorném zákroku do sprch o chvilku dřív. S tím ale na Jardu nechoďte. Jezdí vyhrát všude. Taky má na beku křížence Roberta Carlose a Lionela Messiho a ten je teď v laufu. Dan Köstl gólem korunoval svůj skvělej zápas a Plznička tekla v zápase i po něm. Roman Valeš pak ještě s prstem v nose u tyčky zkontroloval, že zelenobílí zůstanou čtvrtí. Během zbytečné reprezentační vsuvky hráči vyléčí bolístky a fanoušci se budou těšit, co Jarda vymyslí proti Slovácku.

Klokani bojují!

VÍT LUKEŠ. 30 LET, ŽIVNOSTNÍK