Jan Kuchta se usadil za volant klubového autobusu a začal zběsile troubit. Brian Priske pobaveně tleskal, spoluhráči spustili hromový ryk. Do té doby poklidný úterní večer v Uherském Hradišti byl rázem pryč. Nezvyklý hluk donutil i místní policejní hlídku, aby omrkla, co že se to děje. Vše se ale obešlo bez problémů. Tomáš Čvančara ještě přítomným fanouškům nabídl „šampionský chleba s okurkami“ a mohlo se vyrazit směr Praha. Hodinku před půlnocí jízda čerstvých mistrů začala.
Proplést se serpentinami přes Buchlovské kopce, protnout pár malebných vesniček a za Slavkovem u Brna se napojit na dálnici. A z ní velmi rychle sjet k jedné z benzínových pump. Bez toho by bezprostřední oslava titulu snad ani proběhnout nemohla.
Než se dvě prodavačky středního věku stihly rozkoukat, mezi regály měly úplně plno. Sparťané vzali benzínku útokem. Vepředu s šálou Jan Kuchta, za ním pak ostatní. Apel obsluhy, aby se nečekaní návštěvníci trochu ztišili, byl v ten moment čistým výstřelem do prázdna.
„Tak jsme mistři, no a co?“ pěli sborově hráči. Následně vytvořili šampionský vláček, v jehož čele stanul Lukáš Haraslín. Na výpomoc si Letenští vzali i nedaleko odložený uklízecí vozík.
Mezitím ovšem Martin Minčev zbystřil regál se slunečními brýlemi. Ty začaly záhy mizet. Sahali po nich totiž téměř všichni. Tomáš Čvančara, Asger Sörensen, Qazim Laci…
„Ti se chovají, jako kdyby vyhráli válku,“ opáčila viditelně nepříliš dobře naladěná prodavačka.
„Tak nám to přejte,“ ozvalo se ze slavícího hloučku. „Jsme mistři!“
Zatímco někteří hráči doplňovali proviant a k pokladně skládali alkohol, nanuky i čokoládové tyčinky, fyzioterapeut Adam Kuttenberg byl uklizen do chladícího boxu s nápoji. Ačkoli bylo dávno po půlnoci a teplota spadla k deseti stupňům, téhle partičce krátký otužovací exkurs rozhodně nevadil.
Jeden z hráčů se ovšem téhle show nezúčastnil. A zrovna ten úplně nejdůležitější. Kapitán Ladislav Krejčí dlouho zůstával na čerstvém vzduchu, zavěsil se do svých nejbližších a dlouze s nimi rozpravoval. Do obchodu se dostal až na poslední chvíli, kdy společně s Filipem Panákem ještě dokupovali brambůrky.
Hráči se v té době už postupně znovu skládali do autobusu. Ale ještě předtím si Casper Höjer či Matěj Kovář střihli novou roli. Stejně jako rozjařený Kuchta, který se chopil mikrofonu redakce iSport.cz a začal v pozici reportéra rozpravovat s vedoucím týmu Miroslavem Barankem. Svou premiéru pak uzavřel stylově. „Ve Spartě jsem strašně rád!“ zašvitořil.
Opodál stojící dvojice policistů si jen vyměnila nechápavé pohledy. Muži zákona zjevně vůbec netušili, kdo a co že to vlastně slaví.
„Komu fandíte?!“ ptali se hráči.
Jakmile byli všichni na palubě, mohlo se pokračovat. Tentokrát už přímou cestou až na Strahov, do tréninkového centra. Jakmile se autobus s mistry zjevil na příjezdové cestě, desítky čekajících fanoušků rozpálily světlice a s hráči několik dlouhých minut slavili.
Na přetřes, jako mnohokrát napříč nocí, přišlo i jméno trenéra Briana Priskeho. Hráči neváhali a v reakci na popěvky příznivců začali dánského kouče vyhazovat do vzduchu.
Hodinky v té době ukazovaly už po třetí hodině ranní, když autobus celý tým převezl na oslavu do uzavřené společnosti. Jak dlouho bude trvat? To už vědí pouze Krejčí a spol…
Od Priskeho dostali dva dny volna, v práci se budou opět hlásit v pátek. O den později si střihnou poslední ligový mač s Plzní a pustí se do dalšího kola oslav. Tentokrát už i s mistrovským pohárem. S prvním po devíti letech.
