Architekt arény v Hradci: Je zázrak, že stojí. Potřebujeme národní stadion

Sedíme přímo na stadionu, spokojeně se rozhlížíte. Co cítíte?
„Radost z dobře vykonané práce. Nejenom nás projektantů, ale také stavbařů. Dílo se povedlo.“

Výstavba hradeckého stadionu má ohromnou historii, v různých formách se o ní diskutuje více než dvacet let. Projektů shozených ze stolu bylo dříve dost. Pochyboval jste, zda se stadion povedepostavit?
„Ne, takový pocit jsem nikdy neměl. Sdružení dodavatelů, s kterým jsme do toho šli, bylo manažersky, ekonomicky i odborně, dostatečně silné. Pracovalo se intenzivně, vše se zvládlo ve velmi krátké době. Zase tak složitá stavba to není, to si řekněme otevřeně. Jenom je na Hradec trochu velká. (usměje se) Ve světě se však realizují větší stavby, pochybnosti jsem vážně neměl.“

A nervy?
„V některých fázích možná, i když… Spíš se musely určité věci za pochodu měnit v důsledku mezinárodní a cenové situace. Různé procesy se musely dělat jinak. Nebyly materiály, museli jsme sahat do projektu, vyžadovalo to velké nasazení. A víte, proč se nakonec všechno podařilo?“

Netuším.
„Všichni jsme tak trochu místní. K regionu máme vztah, stadion nám leží v srdci. Práci jsme se věnovali na více než sto procent. Projektanti, lidé na úřadech, co nám pomáhali vyřizovat papíry, různá povolení. Se stejnou vášní a snahou fungovali dodavatelé, subdodavatelé, dělníci. Na stavbě pracovalo, a stále pracuje, hodně lidí z Hradce a okolí. Myslím si, že i to sehrálo velkou roli a proto je aréna krátce před otevřením.“

Stadion jste společně s kolegy nakreslili, vymysleli. Uvědomujete si, že jste splnil sen několika generací Hradečáků?
„Ano. Na novou arénu čekali všichni hodně dlouho. Hradec si říká Salon republiky, naplňuje tradici velkých krásných staveb. Architektonickou tvář městu dali Gočár, Kotěra a další. Hradec si takovou stavbu zasloužil. Sportovní stánek, respektive víceúčelový stadion, se zaplaťpánbůh postavil.“

Jste na sebe hrdý?
„Budu se opakovat, cítím radost. Doslova obrovskou mám z lízátek, jejichž