Video se připravuje ...
Nechtěl být trenérem, dnes jím je. A ne ledajakým. Radoslav Kováč, někdejší obránce se zkušenostmi z Premier League, se snaží soubojovou českou ligu měnit ve prospěch ofenzivního fotbalu. I když nevede Spartu ani Slavii, ale skromné Pardubice. Jako inspirace mu slouží Brighton, nízkonákladový klub, který útočnou hrou prohání i anglické obry.
Na novém pardubickém stadionku vládne polední klid. Sluníčko hladí hebký trávník golfových parametrů, hráči odpočívají mezi dvěma tréninky, ale z jejich kouče srší energie. „Tohle je paráda,“ ukazuje Radoslav Kováč nadšeně na krabičku pod střechou. Její zásluhou má o hráčích veškerá data, bez nichž se moderní fotbalový trenér neobejde.
S týmem jede bomby. Co to znamená?
„Snažíme se dělat všechno intenzivně a v rychlosti. Aby balon lítal na jeden dva doteky, pa, pa, pa,“ pálí jako kulomet.
Vášeň a energie někdejšího reprezentanta neopustila ani další hodinku, kdy nechal Sport Magazín nahlédnout do práce, která ho moc baví a naplňuje.
Jak se stane, že bývalý výborný obránce vyučuje útočný fotbal?
„Ani nevím, kde jsem na to přišel. (směje se) Asi v době, kdy jsem byl asistentem ve Spartě. Tam nemůžete hrát zanďoura. Pokaždé víte, že musíte hrát útočný fotbal, že musíte mít dobře zmáknutý presink v každé části hřiště. I když pan Priske to v jarním derby musel dát do hloubky a nakonec to vyšlo. Ale dlouhodobě nemá hluboký blok dneska šanci na úspěch. Takže když jsem pak šel trénovat do Opavy, pokračoval jsem v útočném fotbalu. Hledali jsme vždycky pohybově dobré hráče, kteří tenhle způsob hry dokážou hrát.“
Kdo vás vzdělal v taktice?
„Samozřejmě jsem si vzal od každého trenéra, u kterého jsem byl ve Spartě, něco, ale nejvíc mi dal Zdeněk Ščasný.“
Jak s ním vypadala výuka? Stáli jste u tabule a vy jste se ptal?
„My jsme strávili nejvíc času u tabule. On mě vlastně hlavně zkoušel. Když jsme s někým hráli, ptal se, jak má soupeř vysoko beky, kým napadají, jestli křídlem nebo střeďákem. Tuhle školu jsem dostal. Musel jsem znát všechny detaily. On mě chtěl posouvat, a tak jezdily magnetky po tabuli třeba i jednu, dvě hodiny. Člověka to chytlo, zvláště když potom viděl v reálu, že ty věci fungují. To mě hrozně naplňovalo. Věděl jsem, že to má smysl, a to bylo pro mě nejdůležitější.“
Tehdy vás čapla naplno trenéřina? Nebo už předtím?
„Předtím ne, já jsem nechtěl trénovat. Když přišel pan Stramaccioni do Sparty, byl jsem manažerem týmu, něco jako dneska Tomáš Sivok. Vedení chtělo, abych byl
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
